Reforma veřejných financí

Původní zprávy v médiích mluvily o zamýšlené výši úspor kolem osmdesáti miliard korun za příští tři roky, ale premiér Vladimír Špidla už v pondělí uvedl pro Rádio BBC, že kabinet došel ke zvýšení části na sto šestnáct miliard, což je podle něj dostatečně ambiciózní plán. Schodek veřejných financí by se měl snížit z více než šesti procent hrubého domácího produktu do roku 2006 na čtyři procenta.

Předseda vlády k tomu podle agentury Reuters dodal, že koalice považuje reformu za vrcholně důležitou a je prý připravena svou pozici vláda bránit. Jinými slovy, ministři chtějí záměr na úspory prosadit i navzdory odporu odborů, které už jak známo, ohlásily první protestní akce.

Výsledky nedělního mimořádného rokování vlády na zámku v Kolodějích by měly být zpracovány do zákonných předloh, které by kabinet měl schválit ještě do konce června a pak jej postoupit poslanecké sněmovně. V ní ovšem bude ministrům pak bezpochyby horko. Bez ohledu na to, že se zákonodárci budou zabývat reformou během letních měsíců. Ministr financí Sobotka chce totiž žádat, aby Sněmovna pracovala naplno i během prázdninového období. A připomeňme, že pokud koalice nebude mít kompletní těsnou většinu sto jedna hlasů k dispozici, pak by neúspěch reformy patrně přiblížil konec současné vládní koalice, která by pak mohla definitivně padnout nedlouho na to, při schvalování rozpočtu pro příští rok.

Osud reformy je sice nejistý, a už teď se množí kritické hlasy, že jde o plán jen polovičatý, který nemocné veřejné finance ve skutečnosti neuzdraví, ale na druhé straně neexistuje zatím žádná jiná známá varianta úspor. Od pomoci sahající Občanské demokratické strany by se přitom dalo čekat, že přijde s vlastní představou narovnání, která by se pak mohla stát osou příští volební kampaně. Zvlášť pokud by mohlo dojít k volbám předčasným. Nicméně nejsilnější pravicový subjekt zatím jen kritizuje vládní záměry a nic kreativního nepředkládá.

Dost možná tedy, i když ODS sama bude proti, nechá v tichosti reformu podle Špidlova kabinetu nastartovat, neboť zhroucení vládního balíčku by představovalo další odklad nápravy, a tedy prohlubování schodku, se kterým by pak musela činit důslednější, a tedy ještě méně populárnější kroky ODS už jako strana vládní.

Jestliže ovšem koalice na druhé straně aspoň trochu pootočí nepříznivý vývoj nepříznivý vývoj veřejných financí, její pozici to logicky upevní. Z Kolodějů zněly v neděli hlasy zástupců tří vládních stran optimisticky. Vláda prý, po necelém roce, v zásadě plní programové cíle. Za nejdůležitější považuje připravenost země na vstup do Evropské Unie a právě zahájení reformy.

Zájem vytrvat u moci mají bezpochyby obě menší vládní strany. V případě Unie svobody jde například o klíčovou existenční otázku. Rozpad koalice by pro unionisty znamenal katastrofu, viditelnou podle průběžných průzkumů volebních preferencí, podle nichž se strana už delší dobu pohybuje pod hranicí pěti procent. I kdyby došlo ke zlepšenému vývoji jak veřejných financí, tak i k růstu ekonomiky, bude Unie stejně obtížně hledat témata, kterými by oslovila voliče. A i když si v neděli straničtí leadeři notovali, že se jim daří, z kuloárů jdou zvěsti o tom, že právě nejmenší vládní strana je s lecčíms ve skutečnosti nespokojena.

Sociální demokraté prý totiž zdaleka nevychází Unii vstříc tak, jak by si její členové přáli a jak jim také asi bylo, před desíti měsíci, slibováno. Strana například neobsadila řadu postů, na které si dělala právo, a to jak ve Sněmovně tak na ministerstvech nebo v institucích typu Fondu národního majetku či Konsolidační agentury. A v minulých dnech neprošla, kupříkladu, kandidátka Unie do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Možná se to poněkud změní, když ČSSD uvidí, že unionisté budou plně podporovat reformu a že se na ně vláda bude moci spolehnout také na konci roku při hlasování o rozpočtu. Na to si ovšem budeme muset ještě počkat.