Requiem za Donbas aneb Jak industriální region s pestrou směsicí svérázného obyvatelstva mizí před očima

„Především se už nikdy nevrátí model, jakým Donbas fungoval,“ vysvětluje název třetího dílu podcastu Na Východ! jeden z jeho autorů, Ondřej Soukup. Hlavním důvodem je emigrace tamního obyvatelstva do bezpečnějších částí Ukrajiny (nebo Ruska), případně do Evropské unie.

Lidé, kteří v tomto regionu na východě Ukrajiny zůstávají, jsou dennodenně v přímém ohrožení života. Jejich domovy a veřejné budovy se staly obvyklými cíli bombardování, vázne zásobování i průmyslová výroba, která Donbas definovala.

Čtěte také

Politolog Duleba: Přiznat si, že jsme unavení z války na Ukrajině, znamená rezignovat na vlastní bezpečnost

Soukup byl v Mariupolu neboli administrativním centru doněcké oblasti pod správou Kyjeva krátce před spuštěním ruské invaze. Dokonce bydlel poblíž tamního činoherního divadla, které se zanedlouho stalo smutným symbolem války. Budova sloužila jako protiletecký kryt pro mariupolské civilisty. I přes velký nápis „DĚTI“ na obou koncích budovy ruské letouny divadlo vybombardovaly. V té době se v krytu nacházelo přes tisíc lidí, hlavně matek s dětmi. I když kryt odolal a mnoho lidí se podařilo zachránit, minimálně tři stovky nálet nepřežily.

Válka na město udeřila v době, kdy se snažilo zbavit se svého nezdravého a nevzhledného průmyslového dědictví a renovovat veřejná prostranství a hromadnou dopravu. „O to strašlivější pro mě potom bylo sledovat, jak se toto město mění v ruiny,“ ohlíží se za uplynulým rokem a půl od invaze Soukup.

Sovětští občané

Josef Pazderka zase klade palčivé otázky o mentálním rozpoložení obyvatel Donbasu. I kdyby se totiž Ukrajincům podařilo na jižní a východní frontě prorazit a po válce tuto oblast znovu připojili k Ukrajině, tuší, v jakém stavu a náladě místní najdou? A jak se má Kyjev zachovat, aby si získal srdce (a voličské hlasy) Donbasu?

Čtěte také

Putin je neuvěřitelně životaschopný. Je to taková želvuška, která přežije úplně všechno, glosuje novinářka Procházková

„Jak doněcká, tak luhanská oblast [tj. hlavní část Donbasu – pozn. red.] v roce 1991 velkou většinou odsouhlasily nezávislost Ukrajiny. V tom nebyly spory. Ale šokovalo mě, že až 40 procent lidí v průzkumech i potom odpovídalo, že se cítí jako sovětští občané,“ připomíná Pazderka.

Martin Dorazín, zpravodaj Českého rozhlasu na Ukrajině, v podcastu Na Východ! zase dodává, že relativně kladné postoje východoukrajinské veřejnosti k Rusku jsou výsledkem silné ruské propagandy, která z tamních médií masíruje obyvatelstvo minimálně od roku 2014.

Dalším faktorem je i rozšířené používání ruštiny, které svádí k automatickému závěru, že je Donbas většinově proruský. Podle Martina Dorazína je však skutečnost komplikovanější.

Čtěte také

Všechno začalo, když Rusko ukradlo Krym. A bude se bojovat, dokud ho Ukrajinci nezískají zpět, říká Heřmánek z Team 4 Ukraine

„Ruština není vlastnost Ruska nebo Vladimira Putina,“ připomíná. Současně varuje před nápadem region po válce nuceně ukrajinizovat – například právě povinným používáním ukrajinštiny. „Nemůžeme si hrát na realitu, která není,“ shrnuje lakonicky zpravodaj místní značně zamotanou jazykovou otázku.

S Donbasem je také svázán místní politik a později premiér a prezident celé Ukrajiny, Viktor Janukovyč. Autoři podcastu Na Východ! připomínají jeho mnohdy bizarní politickou kariéru a zprávy o nepředstavitelném bohatství, které během svých funkcí nashromáždil. I to je totiž Donbas – oligarchické klany soupeřící o moc s hlavním městem Kyjevem.

„Oligarchická minulost Ukrajiny ještě úplně minulostí není a zápas na této frontě bude pro Ukrajince ještě nesmírně důležitý,“ uzavírá Pazderka.

Na své cesty na Donbas vzpomínají ve třetím díle autorského podcastu Na Východ! Josef Pazderka a Ondřej Soukup.

Poslechněte si celý pořad v audiozáznamu a přihlaste se k odběru, aby vám neutekl žádný nový díl! Nová epizoda každých 14 dní.