Richard Seemann: Německo a Rakousko před armádní reformou

Vzhledem k tomu, že by šlo o vojáky z povolání, byl by sice akceschopnější, musel by ale omezit členské závazky vůči NATO. Nebylo by tedy nadále možné provozovat současně všechny probíhající akce námořních a pozemních sil v zahraničí. Jde zejména o nasazení námořních jednotek v mezinárodních vodách v boji proti pirátům a dodatečných pozemních operací v Afganistanu nebo v Kosově.

Pro pozemní operace by mělo být tak vyčleněno deset tisíc vojáků, kteří by byli k dispozici omezenějšímu počtu operací než dosud. Vojenští experti varují, že by však klesal vliv Německa ve velitelských strukturách NATO. Bývalý dlouholetý generální inspektor Bundeswehru a předseda vojenského výboru NATO Harald Kujat na toto nebezpečí důrazně upozorňuje. Expertka koaliční FDP Elke Hoffová proto požaduje předpokládaný počet vojáků zvýšit na 190 tisíc a tím předejít tomuto vývoji. Proti plánům Guttenberga se vyslovil i Svaz Bundeswehru a v poslední době sílí kritika i z řad politiků vlastní strany. Ministerský předseda Dolního Saska David McAllister požaduje proto zásadní diskusi, protože křesťanští demokraté od roku 1955 prosazují brannou povinnost. Obdobného názoru je i současný hesenský šéf zemské vlády.

Opoziční sociální demokraté jsou pro přeměnu branné povinnosti na dobrovolnou službu ve zbrani, Zelení a strana Levice pro její zrušení. Spolková kancléřka Angela Merkelová se vyslovila pro otevřenou debatu o této otázce, ale branná povinnost by měla zůstat tak, jak to předepisuje ústava. „To je nutné, protože nevíme, jaké bezpečnostní problémy budou před námi stát v příštích pěti až deseti létech,“ prohlásila kancléřka. Zcela otevřeným problémem však je případná ztráta pomocného personálu v nemocnicích a sociálních službách, kde odpůrci branné povinnosti vykonávají náhradní službu. Ozývají se proto hlasy, že by bylo nutné zavést povinnost pro mladé muže sloužit po několik měsíců v této oblasti.

Zrušení vojenské povinnosti ve Švédsku od l. července a s tím související zavedení přísných úsporných opatření vyvolalo obdobnou debatu v Rakousku. Vzhledem k tomu, že v obou případech jde o neutrální země, které nemají žádné spojenecké závazky, se jeví i v Rakousku, které připravuje úsporný rozpočtový balíček, branná povinnost jako zbytečný luxus. Rakouská armáda o síle 30tisíc mužů patří mezi nejslabší v Evropě, ale má zato 150 generálů. Přitom patří mezi posledních šest zemí v Evropské unii, které si zachovaly brannou povinnost. Podle posledních průzkumů je téměř polovina veřejnosti pro její zrušení.

Zcela jiného názoru však jsou politici. Obě strany velké vládní koalice, sociální demokraté a lidovci trvají na jejím trvání. K tomu se připojila i krajně pravicová strana Svobodných. Pouze dvě menší opoziční strany, Zelení a překvapivě i pohrobci Haiderovy BZÖ, dávají přednost zřízení malé profesionální armády o síle čtyř až šesti tisíc mužů. Šéf generálního štábu Edmund Entacher ale varuje, že je iluzorní, že bude levnější než současný smíšený systém vojáků z povolání a odvedenců. Stála by více než čtyři miliardy euro ročně, což by byl dvojnásobek letošního rozpočtu. Byla by ohrožena i náhradní služba v sociálních zařízeních. V současné době se pro ni rozhoduje každý třetí branec, takže jejich počet činí již 13tisíc. Zrušení vojenské služby by na tomto úseku vytvořilo zatím neřešitelný problém, protože kromě náhradní vojenské služby nedovoluje evropská konvence o lidských právech nikoho nutit, aby ji vykonával.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.