Řím se loučil s kardinálem Tomášem Špidlíkem
Tento týden se Řím loučil s kardinálem Tomášem Špidlíkem. Zemřel v pátek 16. dubna. S touto velkou osobností katolické církve se přišli v úterý do Vatikánské baziliky rozloučit kardinálové, spolubratři jezuité, diplomaté, zástupci české vlády a tisícovka dalších lidí. Z českých biskupů se pohřebních obřadů v Římě zúčastnil kardinál Miloslav Vlk, který přerušil svůj pobyt v Jeruzalémě.
Většinu svého života prožil kardinál Špidlík v Římě. Osmatřicet let byl spirituálem české papežské koleje Nepomucenum. Ta sloužila bohoslovcům, kterým se podařilo uprchnout z komunistického Československa. Vedle toho Špidlík přednášel na Papežském orientálním ústavu a pravidelně promlouval ve vatikánském radiu.
Hluboké přátelství ho pojilo s papežem Janem Pavlem II. Když ho v roce 2003 jmenoval kardinálem, Špidlík toto ocenění chápal jako poctu pro celou východní spiritualitu, které zasvětil svůj život. Proto si jako kardinálské krédo zvolil citát z ruského básníka Vjačeslava Ivanova: Dýchat oběma stranami plic. Co to znamená, mi Kardiál Špidlík vysvětlil v rozhovoru, který jsme natáčeli v roce 2004.
Tomáš Špidlík: “No tož podívejte se, Ivanov to byl básník a myslitel a on přišel do Říma a potom učil také na Východním ústavě a když dělal slib – tedy vyznání víry katolické, tak on řekl: Já nepřestávám být pravoslavným, já jsem pravoslavným a katolíkem současně, já dýchám oběma stranami plic.“
Tuto metaforu často používal Jan Pavel II., když mluvil o rozdělené Evropě, ve které by se Slované mohli stát mostem mezi Východem a Západem. Slovanský papež si nesmírně cenil způsobu, jak moravský jezuita seznamuje Západ s duchovními poklady východního křesťanství. Proto ho v roce 1995 pozval, aby pro něj vedl duchovní cvičení.
Špidlíkovo pojetí duchovního života je nesmírně dynamické, dalo by se srovnávat s uměním. A právě snaha o obnovení dialogu mezi teologií a uměním vedla Tomáše Špidlíka a jeho přátele výtvarníky k založení římského Centra Aletti. To stálo za originální výzdobou kaple Redemptoris Mater, na níž se podílel i velehradský sochař Otmar Oliva, který vzpomíná, jak při svěcení kaple seděl papež Jan Pavel II. na trůnu a Otec Špidlík před ním poklekl.
Otmar Oliva: „Já jsem najednou viděl dva takové starce, navíc tedy z naší provenience - Svatý Otec z Wadowic, nebo ze Skočova, a otec Špidlík z Boskovic, oba stejně staří, kteří udělali pro ten svět moc. Svatý Otec je jeden z pěti lidí, kteří odbourali bolševika a otec Špidlík je pro náš národ takový klenot, tím svým dílem a tím životem - tak to cítím.“
Ani kardinálský klobouk neubral Tomáši Špidlíkovi na jeho příslovečném smyslu pro humor. Považoval ho za přirozenou ochranou proti herezi a fanatismu.
Před pěti lety, při volbě současného papeže Benedikta XVI., pronesl před zasedáním konkláve úvodní slovo. V úterý při pohřebních obřadech Benedikt XVI. charakterizoval jeho život jako žité přikázání lásky.
