Roční program vlády
Psát programové prohlášení pro vládu na rok působení není příliš záviděníhodné. Pokud vláda získá důvěru v pátek třináctého, jak se předpokládá hlasování, a vše nasvědčuje tomu, že se tak stane, bude mít před sebou třináct měsíců. Přitom období těsně před volbami není možné označit za zlatý tvůrčí čas, i když mnohé bývalé vlády právě v tomto čase pracovaly velmi horečně.
Nová vláda premiéra Jiřího Paroubka ale jistě není vládou novou, je vládou staronovou, většina ministrů zůstává na svých místech. Ani duch vládnutí se nijak nemůže změnit, hlavní změnou ostatně byla výměna premiéra, právě tuto změnu požadoval koaliční partner. A po všech peripetiích s uvažovanou tichou podporou KSČM, proevropskou vládou odborníků bez stranických špiček se dospělo v podstatě k původní variantě, stejné vládě s jiným premiérem.
Ten se snaží od začátku působit razantně, protože moc jiných možností ani nemá. Ten rok do voleb je totiž pro něj sice velká výzva, ale příliš málo času. A po nich je pokračování stávající koalice zcela nereálné, alespoň podle dosavadních průzkumů. ČSSD zřejmě zaznamená propad, byť je otázka, jak bude velký, to bude záležet právě na roce vládnutí. Jenže daleko větší problém je druhý koaliční partner, Unie svobody, ta zřejmě už nemá šance znovu ve sněmovně zasednout a už se s tím, zdá se, smířila.
Jednou z politických priorit Jiřího Paroubka a ČSSD bude proto nalézt jinou možnost, jak v případě, že ČSSD přece jen udělá nějaký lepší výsledek, než nyní ukazují průzkum, se udržet u vlády. Paroubek už naznačil, že perspektivním partnerem by přece jen nakonec mohla být KSČM. Tato možnost je asi už politicky přirozená, ale je otázka, zda-li k ní už česká společnost dozrála. Velké protesty, provázející toleranci vlády Stanislava Grosse, o mnohém svědčí a je otázka, zda-li je kterýkoli politik ČSSD schopen je znovu ustát.
Navíc je tu další otázka, zda-li v tomto případném partnerství bude ČSSD tou silnější, aby mohla korigovat případné příliš levicové představy KSČM. Zatím to vypadá, že preference KSČM se udržují, případně rostou, zatímco proference ČSSD klesají.
A tím se vracíme k programovému prohlášení. Za rok rozhodně není možné připravit nějaké radikálnější reformy, které by za tak krátkou doby byly schopny přinést nějaký efekt. Naopak by mohly sociální profil strany poškodit, když nebudou vysvětleny lépe, než se to před dvěma lety podařilo tehdejšího předsedovi vlády Špidlovi, což ho také stálo křeslo.
Z hlavních priorit vlády byly ale jmenovány zejména ty, které příliš popularity přinést ani nemohou. Snížení schodku státního rozpočtu, penzijní reforma, přijetí Evropské ústavy, postupné uvolňování regulovaného nájemného. Snad jen podpora drobných podnikatelů může být přijata kladně, ale je otázka, zda-li po všech ztížených podmínkách pro ně může je vláda za rok o něčem přesvědčit. A kromě toho, není jich zase tak mnoho, aby zajistili vítězství.
Jestliže tedy pro předchozí dvě pozemanovské vlády platilo, že nemohou mít větší ambice než být vládami udržovacími, pro tu Paroubkovi to platí trojnásob. Stěží říci, zda-li razantnost, nesporná manažerská i politická zkušenost a velké ambice premiérovy, budou stačit na nějakou hlubší brázdu v české politice. Nadějí může být jen to, že pokud se od někoho mnoho nečeká, může nakonec překvapit. Je to málo, ale pokud by to bylo překvapení příjemné, úplně by to zatím stačilo.
