Rok 1979: Poslední klapka Třiceti případů majora Zemana. Komunistická policie měla na seriál velký vliv

5. září 2018

Jen málokterý český seriál rozpoutal po listopadu 1989 tak vášnivé diskuse a vzbudil takovou vlnu rozhořčení jako 30 případů majora Zemana.

Dílo režiséra Jiřího Sequense je plné komunistické ideologie a slouží jako názorná ukázka propagandy. Bylo natočeno k 30. výročí vzniku Sboru národní bezpečnosti (SNB) a příslušníci komunistické policie měli velký vliv na jeho obsah.

Rok 1978: Přestřelka na hranicích

rekonstrukce podoby státní hranice s imperialistickým Německem

Případ bratranců Barešových, kteří se chtěli za každou cenu dostat na Západ, neměl v české historii obdoby.

Ukázkový díl seriálu se na obrazovkách objevil už v dubnu 1975, pravidelné vysílání začalo 11. ledna 1976. Už v úvodním dílu (Smrt u jezera) se divákům představil hlavní hrdina třicetidílné série, mladý člen SNB Jan Zeman. Zásadový příslušník v podání Vladimíra Brabce (1934-2017) se během tří dekád z obyčejného policisty vypracoval na eso pražské kriminálky, během kariéry se přitom potýkal s obyčejnými zločinci i politickými protivníky.

Velký důraz kladli tvůrci seriálu zejména na události roku 1968, kterým věnovali tři epizody. V jednotlivých dílech si scenáristé v čele se Sequensem (kterému sekundovali dramaturg Jiří Procházka i pracovníci rozvědky či tiskového odboru federálního ministerstva vnitra) vyřizovali účty s ideovými nepřáteli komunistické strany.

Chrpy pro Zemana

Častým terčem byla katolická církev, bývalí nacisté skrývající se před spravedlností v západním Německu či Jižní Americe nebo agenti tajných služeb, ohrožující poúnorové Československo. Opomenuti nezůstali ani představitelé alternativní kultury.

Rok 1976: Vítejte doma, kapitáne. Návrat agenta Minaříka

Pavel Minařík

Když 28. ledna 1976 oznámil československý tisk návrat pracovníka Svobodné Evropy a o den později se navrátilec představil jako kapitán Minařík, málokdo z přítomných věděl, že všechno je trochu jinak. Pavel Minařík se totiž vrátil už o dva dny dříve a v tajné vile Státní bezpečnosti (StB) se učil text svého vystoupení.

Major Zeman má řadu fanoušků, kteří poukazují na údajné filmové kvality a zároveň se pokoušejí snižovat význam ideologického podbarvení seriálu. To je ovšem silné, účelové ohýbání dějin se dá najít ve všech dílech. Z pohledu diváka neobstojí ani tvrzení o řemeslné kvalitě seriálu. Přes velké finanční prostředky totiž působí 30 případů majora Zemana občas až parodicky. Najdou se i díly dobrodružné povahy (latinskoamerická agentská dvojepizoda Rukojmí v Bella Vista a Poselství z neznámé země), někdy ale Zeman odhalí zločince jen náhodou než díky detektivní práci.

Původní idea seriálu počítala s tím, že v něm budou nejzajímavější poválečné kriminální případy. Nápad se ale začal měnit a hlavní roli začala hrát politika. Právě kvůli ideologickému obsahu nebyl seriál po roce 1989 dlouho reprízován, Česká televize jej do programu zařadila až v roce 1999.

Rok 1977: Žena za pultem

Jiřina Švorcová

Legendární normalizační seriál Žena za pultem, který napsal jeden z otců české televizní zábavy Jaroslav Dietl, se poprvé na obrazovkách objevil 10. prosince 1977.

Titulní postava vynesla Vladimíru Brabcovi v 70. a 80. letech popularitu i opovržení. Sám Brabec se od seriálu (v němž hrála celá řada dalších populárních herců) dlouho nedistancoval. Až v roce 2008 přiznal, že se za některé díly styděl: „Na začátku jsme nevěděli přesně, do čeho jdeme, potom už z toho nešlo utéct.“

Seriál, který definoval způsob, jakým má veřejnost interpretovat některé klíčové okamžiky našich poválečných dějin, se na televizních obrazovkách objevuje i po roce 1989 vlastně stále – a lidé se na něj zřejmě stále dívají.

Poslední díl seriálu se měl jmenovat Chrpy pro Zemana. Nakonec při závěrečné klapce v květnu 1979 dostal hlavní představitel růže. I to je důkaz, jak se během natáčení mnohé věci měnily. Zřejmě proto, jak uslyšíte od Evy Kézrové, že příprava seriálu byla celou dobu pod drobnohledem nejvyšších míst.

Dokudrama natočil scenárista Jaroslav Miška. V režii Olgy Šubrtové účinkují Věra Hlaváčková a Jan Dvořák.

autor: David Hertl
Spustit audio