Rok 2006 na Blízkém Východě

Jak uvádí zpráva OSN uveřejněná v květnu, v Iráku násilně umírá každý den více než sto lidí. Jsou obětí politického násilí i obyčejné kriminality, která zde ovšem od konce Saddámovy vlády bují právě díky neurovnaným poměrům. Důležitým posunem, bohužel negativním, je fakt, že násilí se čím dál častěji odehrává mezi dvěma hlavními náboženskými skupinami, sunnity a šíity. Hned na začátku uplynulého roku zahynuly stovky lidí při násilnostech v Samaře, posvátném místě většinových šíitů. K uklidnění situace nepomohly ani volby ze sklonku předchozího roku a schválení ústavy. Díky tomu mohl v roce 2006 po několikaměsíčních tahanicích začít fungovat první plnohodnotný parlament a také vláda. Ve volbách se prosadila zejména Spojená irácká aliance, tedy právě šíitské uskupení. Prezidentem se stal Džalál Talabání a premiérem Džawad al Málikí.

V historii se ale právě skončený rok zapíše především jako rok, kdy byl vynesen rozsudek trestu smrti nad Saddámem Husajnem. Verdikt v mnoha městech lidé slavili jako velký svátek, v některých sunnitských městech středního Iráku ale skřípěli zuby - Saddám je tu ještě stále považován za národního hrdinu. To do jisté míry mohlo platit i pro vůdce irácké odnože Al Kajdy Abú Músy Zarkávího, původem z Jordánska, který byl v červnu zabit. Hvězdou politiky v oblasti blízkého a středního východu byl v uplynulém roce nepochybně Írán. Do popředí pozornosti světové diplomacie se dostal zejména jeho jaderný program. Íránské vedení se otevřeně postavilo mezinárodnímu společenství, když v lednu 2006 nechalo porušit pečetě ve výzkumném středisku v Natanzu, které tam umístila vídeňská Mezinárodní atomová agentura. Agentura pak tuto záležitost předala Radě bezpečnosti OSN. Už v dubnu už ovšem Íránci oznámili, že uspěli při procesu obohacování uranu a Teherán nezastavila ani hrozba sankcí, kterými mu Rada bezpečnosti koncem léta pohrozila. Íránské vedení odmítlo i smírná řešení nabízená západní Evropou, to jest dodávky civilních technologií, které by nebyly zneužitelné pro výrobu jaderných zbraní. Spor vyvrcholil těsně před vánoci, kdy Rada bezpečnosti uvalila na Írán hospodářské sankce. Ty se zatím týkají pouze jaderných technologií ze zahraničí, a mohou tedy do jisté míry postihnout tamní jaderný program, ale nikoli stabilitu režimu. Prezident Amadínežád se tedy může obávat maximálně lidové nespokojenosti se současnými vládci, kterou voliči dali najevo při prosincových místních volbách, když volili převážně k vládě kriticky naladěné kandidáty.

Zatím ale Teherán z mezinárodního hlediska naopak dává najevo značnou agilnost. Během roku uspořádal skandální výstavu karikatur holokaustu a poté uspořádal i konferenci, jejímž cílem bylo zpochybnit genocidu židů během 2. světové války. Šlo o políček do tváře celému západu, a především Izraeli, který je pro íránský režim jedním z hlavních nepřátel. Teherán zaznamenal ve své válce proti židovskému státu významný úspěch, kdy pomocí libanonskému hnutí Hizballáh rozpoutal válku. V té bojoval především Izrael proti Hizballáhu, který si z Libanonu udělal svou základnu a z místních obyvatel živé štíty. Během bojů, které trvaly více než 30 dní, zahynulo přes tisíc lidí, převážně Libanonců z jihu země. Šlo však především o událost, která významně posunula poměry v Libanonu. Hnutí Hizballáh se po válce, v níž odolalo mnohem silnějšímu soupeři, pasovalo do pozice hrdinných obránců celého Libanonu, ačkoli mnozí obyvatelé této mnoho konfesní země dosud šíitské milice neměli příliš v lásce. Šéf Hnutí Hasan Nasralláh se pokusil toho využít a strhnout na sebe více moci v zemi, kde je vliv jednotlivých frakcí pečlivě vyvážený. CHtěl také prosadit obrat zuatím protisyrsky orientované politiky, protože právě Damašek je spolu s Teheránem významným protektorem Hizballáhu.

V okamžiku, kdy se situace blížila ke krizi, zavraždil kdosi významného křesťanského politika Pierra Džamáíla. Napětí mezi šíity na jedné straně a křesťany, sunnity či drúzy na druhé straně se tedy dále zvýšilo a na další vyvrcholení se čeká. Libanon po velmi rušném roce nepochybně vstoupí do roku ještě rušnějšího.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .