Rolling Stones a hotel plný drog. Londýnský ostrov Eel Pie zažil zlatou éru hippies

13 fotografií

Skupinky lidí proudí přes most na ostrov uprostřed řeky Temže. Cesta, která po většinu roku končí u nekompromisní branky, je dnes otevřená. Procházím kolem bohémských obydlí a mířím k ateliérům. Ostrůvek dlouhý jen šest set metrů je domovem asi stovky lidí. Většinou se jedná o umělce, kteří mají přímo na ostrově svá studia a dílny.

Skupinky lidí proudí přes most na ostrov uprostřed řeky Temže|foto:Jaromír Marek, Český rozhlas

„Je to dost svérázné místo, ale žiju tady moc rád. Když chceš mít klid, máš klid. Když chceš zábavu, není problém. Žijeme tady dost bohémsky,“ popisuje sedmdesátník Tom.

„Je to tady jako na venkově. Na nádraží Waterloo a do centra Londýna je to přitom jen třicet minut. Každý, kdo sem přijde, si to tu zamiluje. Jistě, nemůžete si zaparkovat auto přímo před domem, ale na tom přece nezáleží,“ dodává jeho vrstevnice Gina, která je jednou ze stálých obyvatelek ostrova.

Svoji keramickou dílnu si tady otevřela před čtyřiceti lety. To už měl ostrov Eel Pie svoji hudební minulost za sebou.

Na ostrově dnes žije komunita umělců|foto:Jaromír Marek, Český rozhlas

Doba, na kterou se nedá zapomenout

Paní Lorna naopak zlatou éru ostrova Eel Pie zažila. „V září 1963 jsem nastoupila na vysokou školu a kamarád mě přivedl sem. Říkal: ‚Musíš vidět tu novou kapelu – Rolling Stones.‘ A tak jsme šli a bylo to fantastické,“ vzpomíná žena, která si sem přišla dávno ztracenou atmosféru připomenout.

Veřejnosti se ostrov Eel Pie otevře jen jednou až dvakrát do roka|foto:Jaromír Marek, Český rozhlas

Vše se odehrávalo ve starém hotelu, který byl v 60. letech jedinou stavbou na ostrově. V jeho tanečním sále vystoupili snad všichni, kdo v té době začínali: Rolling Stones, The Who nebo Pink Floyd. Za deset let se v hotelu Eel Pie Island odehrálo asi 900 koncertů.

„Všude byla spousta lidí, všude bylo nakouřeno a všude se prodávaly drogy. Vzpomínám si, že ten hotel už se trochu rozpadal, ale dohromady to vytvářelo kouzelnou atmosféru,“ zasní se trochu Lorna.

Hudba a noci pod hvězdami

Na konci 60. let žila na ostrově nejpočetnější komunita hippies v celé Británii. V roce 1971 ale hotel za poněkud nejasných okolností vyhořel.

Paní Anne se považuje za hippie i ve svých 78 letech|foto:Jaromír Marek, Český rozhlas

„Dnes je mi 78, tehdy mi bylo 16. Chodila jsme sem na Rolling Stones, ale hlavně na Roda Stewarda. Toho jsem měla nejraději,“ svěřuje se paní Anne. „Kolem byla celá hippie komunita. Tehdy tady nebyly žádné domy jako dnes. Lidé prostě spali na trávě nebo v takových boudách.“

Za hippie se Anne považovala tehdy, ale cítí se tak i dnes, kdy je jí bezmála 80 let. „Byla to úžasná doba, která se už nikdy nebude opakovat,“ usmívá se.

Ostrov hippies dnes obývá komunita stárnoucích umělkyň a umělců. Slavnou éru připomíná malé muzeum. To však nenajdete na ostrově, ale na nedaleké hlavní třídě.