Rozhodování českých politiků o pomoci Iráku
Podle mezinárodního Červeného kříže stojí Irák na pokraji humanitární katastrofy. Na ní se má mimo jiné podílet naprostý nedostatek léků a lékařů. Irácké zdravotnictví, sužované léty mezinárodních sankcí kvůli diktátorskému režimu i bez válečného konfliktu bylo na pokraji zkázy. Vojenské akce uplynulých dní a s nimi související chaos očekávanou katastrofu pouze urychlily.
Potřebujeme operační sály, ventilátory, sterilizátory, krevní konzervy, antibiotika. Tak zní prosba o pomoc z úst iráckých lékařů. Seznam nedostatkového zboží je samozřejmě ještě delší. Vše nasvědčuje tomu, že je pouze otázkou krátkého času, kdy se začne tenčit. Pokud to bezpečnostní situace v zemi jenom trochu dovolí, začne do Iráku proudit humanitární pomoc.
Jeho součástí budou určitě různé vojenské i civilní polní nemocnice, případně týmy lékařů. Ty by měly dočasně nahradit rozpadlé irácké zdravotnictví. Ostatně už se objevily informace, že první takovéto lékařské mise jsou na cestě. Konkrétně se hovoří například o španělské polní nemocnici. Z tohoto úhlu pohledu je naprosto směšný postoj některých českých politiků. Ti neustále váhají, zda a s jakým mandátem vyslat do oblasti českou polní nemocnici. Prý bez vyjádření Organizace spojených národů nelze rozhodnout.
Taktizování českých politiků ohledně vojenských akcí šlo ještě pochopit. Ostatně podobně se chovala celá řada evropských zemí. V případě polní nemocnice už však nad jejich počínáním musí rozum zůstat stát. Dosavadní vývoj válečného konfliktu totiž jasně naznačuje, že čeští doktoři a zdravotnický personál nebudou válčit, ale zachraňovat zdraví především civilistům. Neklidná situace v Iráku pak logicky požaduje zajištění ochrany této nemocnice. Takže případné vyslání výsadkářů z Prostějova lze těžko označovat za válečnou misi.
Zkrátka hrátky českých politiků v této záležitosti ani tak nesouvisejí s děním kolem Iráku, ale se situací na české politické scéně. V atmosféře, kdy nejsilnější vládní strana na svém sjezdu zaujímala prakticky opačný postoj k řešení irácké krize, než Špidlův kabinet, lze těžko čekat vstřícnost. Proto není překvapením, že vládní návrh na vyslání polní nemocnice kritizují někteří sociální demokraté a lidovci. Rozjitřené atmosféry se pak snaží využívat ve svůj prospěch bývalý ministr zahraničí Jan Kavan. Ten je momentálně předsedou Valného shromáždění OSN a má samozřejmě zájem na tom, aby právě OSN hrála v irácké krizi rozhodující roli.
To se zatím nedaří. Proto mu musí stačit alespoň dílčí úspěchy. A tím pro Kavana může být právě snaha České republiky získat pro vyslání polní nemocnice souhlas OSN. Přinejmenším se Kavan dostává do pozice, že s ním musí komunikovat premiér Vladimír Špidla. Zároveň tak dává české veřejnosti najevo svoji důležitost. V neposlední řadě může být Kavanova aktivita políčkem jeho nástupci ve vedení Ministerstva zahraničí Cyrilu Svobodovi.
Takže projednávání vyslání polní nemocnice do Iráku se silně zpolitizovalo. Důsledkem toho je otálení s odjezdem. V situaci, kdy jde spíše o hodiny než o dny, je to přinejmenším nešťastné. Vzhledem k tomu, že česká polní nemocnice sama o sobě situaci v Iráku nevyřeší, bylo by lepší celou akci zrušit. Možná, že by Česká republika prospěla řešení humanitární krize v Iráku více tím, kdyby za ušetřené peníze do země poslala potřebné léky, krevní konzervy či vybavení operačních sálů.
Snad by si v tomto případě poslanci ušetřili diskuse o tom, zda takováto pomoc potřebuje souhlas OSN a zda nejde náhodou o vojenskou operaci. Právě postoj českých politiků k vyslání české polní nemocnice poukazuje na nedokonalý mechanismus rozhodování v krizových momentech.
Bylo by jednodušší přenést pravomoci výlučně na vládu a zabránit tak politizování podobných záležitostí na parlamentní půdě. Jinak se může stát, že čeští vojáci zamíří do krizových míst v okamžiku, kdy budou působit stejně směšně, jako Mikuláš s nadílkou pro děti uprostřed parného léta.
