Rozpočet 2006
České ekonomice se v poslední době daří relativně slušně. Měla by to být dobrá zpráva pro občany této země. Podmiňovací způsob je v tomto případě na místě. Blíží se totiž volby do poslanecké sněmovny. To mimo jiné znamená, že politici mívají nutkání naklonit si na svoji stranu co nejvíce voličů.
Vládní garnitura bez ohledu na politickou orientaci k tomu mimo jiné využívá státní rozpočet. Vše nasvědčuje tomu, že ani Paroubkův kabinet nebude výjimkou. Do státního rozpočtu by v příštím roce mohlo s pomocí rostoucí ekonomiky natéct více peněz. Nic však nenasvědčuje tomu, že by tyto peníze měli posloužit především k výraznému snížení zadluženosti země, případně k masivním investicím do vzdělání, infrastruktury nebo výzkumu. Naopak vše nasvědčuje tomu, že zůstane zachována nehospodárná logika - vyšší příjmy rovná se vyšší výdaje. Potvrzují to ostatně slova ministra financí Bohuslava Sobotky. Ten připustil, že částečně ustoupí od svého požadavku, aby ministři ušetřili příští rok několik miliard korun. Prý to kvůli ekonomickému růstu nebude potřeba.
Jak ukazují zkušenosti s hospodařením státu, šetřit je potřeba ve státní správě vždy a dá se ušetřit hodně. Například zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu opakovaně dokazují, že se s penězi státu v této sféře nezachází příliš šetrně. Rovněž přebujelá armáda státních úředníků by svým zeštíhlením mohla nabídnout stovky milionů korun. Realita však bude jiná. Podobná polemikám, které zrod rozpočtu provázejí prakticky každý rok. I na včerejším jednání Paroubkova kabinetu zazněly z úst ministrů nářky nad tím, že jejich resorty mají málo peněz a potřebují více.
Přitom důkladný audit by určitě odhalil, že by jednotlivá ministerstva mohla fungovat lépe a ušetřit desítky milionů. Například o personálním auditu se hovoří už léta. S výjimkou ministerstva financí, však na dalších úřadech udělán nebyl, nebo jeho výsledek se radši na veřejnost nedostal. Realita je proto taková, že každoročně natahují ministři ruce s žádostí o další miliardy. Mimochodem v loňském roce jich bylo pětačtyřicet. Rovněž letos mají jednotlivé resorty šanci, že většině jejich požadavků bude vyhověno. A nic na tom asi nezmění ani fakt, že Česká republika nesplní slib, který dala Bruselu. Konkrétně se zavázala dodržovat určitý strop výdajů.
Ten by měl být v příštím roce překročen minimálně o šest miliard korun. Z hlediska celkových rozpočtových výdajů je to samozřejmě zanedbatelná suma. Rovněž v konfrontaci s porušováním slibů jiných členských zemí nejde o mimořádnou událost. Přesto je to jasný signál, že s úsporami to vláda nemyslí úplně vážně. Co je však na přípravě státního rozpočtu na příští rok zajímavější, je fakt, jakým způsobem hodlá Paroubkův kabinet s penězi naložit. Ve volebním roce chce podle očekávání rozdávat například důchodcům, nebo zdravotníkům.
Rovněž ostatní zaměstnanci placení ze státního rozpočtu by od příštího roku měli dostat přidáno. Také sociální dávky a nemocenská by neměly být kráceny. Z hlediska volebního cyklu je populistické chování vlády pochopitelné. Z hlediska reformy veřejných financí jde o jasný signál, že příští rok k zásadnímu zlepšení v hospodaření státu nedojde. Naopak je velmi pravděpodobné, že budou promrhány i miliardy utržené z privatizace. Hovoří se sice o tom, že většina peněz půjde na výstavbu dálnic a silnic. Samozřejmě lze polemizovat o tom, zda to bude pravda a hlavně jak hospodárně bude s penězi na rozvoj dopravní sítě naloženo. Navíc tyto peníze by šlo nalézt v rozpočtu i bez takovýchto mimořádných příjmů. Tím, že vláda utratí peníze z privatizace, nevytvoří žádnou rezervu, která by mohla být použita na nutné reformy. Na ně si bude muset stát v budoucnosti buďto půjčit, nebo se pokusit vytáhnout další peníze z kapes daňových poplatníků.
V kontextu české politiky si s tím vládní garnitura zase tak nemusí lámat hlavu. Reformy se totiž léta slibují, k žádným zásadním však nedochází. Česká ekonomika si s tímto faktem ještě nějakou dobu poradí. Takže politici se mohou i nadále řídit heslem - bližší košile než kabát. Rozuměj důležitější je udržet se u moci, než učinit několik na první pohled nepopulárních, ale pro dlouhodobou prosperitu země nutných reformních kroků.
