Ruská podzemní sekta
Ruská sekta, která se v listopadu loňského roku zakopala do v hlíně vyhrabaných jeskyní nedaleko města Penza, se konce světa v podzemí nejspíš nedočká. Jejich obydlí se totiž začalo hroutit. 28. března vyšlo na denní světlo prvních pět žen a po dalším závalu vody, kamení a hlíny vylezlo dalších 14 lidí. Nepřejí si kontakt s novináři, kteří se na místo sjeli, a konec světa budou dál očekávat ve svých domech. Co je to za zvláštní skupinu, na to jsme se zeptali religionisty Romana Paďouka.
"Je to jedna z mnohých skupin velmi široké škály, která navazuje na předrevoluční skupinu běgunů. To jsou lidé, kteří utíkají ze světa. Tento duchovní proud nebyl nijak zvlášť organizovaný, existoval spíše na soukromé místní platformě. Skupiny běgunů a chlistů vyrůstali z povědomí rozkolu nikonovských reforem po roce 1666."
To znamená, že to vychází z pravoslavného prostředí?
"Ano, jsou to skupiny, které nejsou bezprostředně spjaty s pravoslavnou církví, ale pocházejí z rozkolnického strarověreckého světa, nicméně od starověrců, což je velice vážená skupina, se výrazně odlišili tím, že zcela odmítali státní správu, odmítali romanovskou Rus. Tyto skupiny se znovu po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 objevují a znovu navazují na tyto předrevoluční náboženské skupiny. (Myslí se tím říjnová revoluce.)"
Znamená to, že takových skupin je v Rusku v současné době více?
"Je to celá paleta nesmírně zajímavých, pozoruhodných, originálních a na západě naprosto neznámých skupin."
Obecně je tato skupina považována za sektu, označil vy byste ji za sektu?
"Já se zdráhám používat na ruské reálie západní pojmy, nicméně psychologové by asi považovali tuto skupinu za něco, co je velmi podobné sektě."
Co naznačuje sektářské chování a co je naopak ta zvláštní spiritualita charakteristická pro skupiny, o nichž jste mluvil?
"To, co je společné se sektami, je sociálně náboženská role vůdce, gurua, který se toho navíc nezúčastní. To do značné míry tuto skupinu diskvalifikuje. To, co je zcela totožné s těmi tradičními skupinami, je očekávání druhého příchodu Krista, který je naplánován na pravoslavné Velikonoce, což je v tradici už od Petra I. Velikého. Toto očekávání se děje buď na neděli masopustní nebo na neděli vzkříšení. A většinou se vybíraly jeskyně, nepřístupná místa, ti lidé žili naprosto asociálně, uzavřeně a očekávali druhý příchod Krista. Eschatologismus je v ruské duši skutečně něčím živým, peprným, něčím, co odhaluje tajemství. To neustálé očekávání totiž vyjadřuje poutnickou Rus, to, co je tolik typické pro mnohé romány Dimitrije Sergejeviče Merežkovského, ale i pro mnohé myšlenkové proudy, které navazují například na Nikolaje Berďajeva. Celá ruská náboženská filosofie je vlastně v tom dobrém slova smyslu posedlá eschatologií a to je velmi důrazné a velmi dobré, je to něco, co Rusko činní nejenom kulturou, ale zároveň civilizací."
