Ruské varování Evropské unii
Výpadek dodávek ruského zemního plynu není žádnou katastrofou: mezeru jsme zatím schopni vyplnit jak plynem norským, tak plynem ze zásobníků, který vystačí na několik týdnů. K optimismu nabádají i zkušenosti posledních let. Potíže s dodávkami plynu se vždy podařilo relativně brzy zažehnat, protože jejich protahování by bylo pro obě hádající se země, Rusko a Ukrajinu, jedině ztrátové.
Přesto je jasné, že se nám dostává varování. A zdá se, což je také povzbudivé, že Česko i celá Evropská unie to přesně takhle vnímají. A můžeme si blahořečit, že varování přišlo ještě včas, abychom se mohli v klidu připravit i na podstatně horší časy. Co pro to musíme udělat?
Musíme s Ruskem nadále mluvit jednotně, jménem celé Evropské unie. Hlas jejích 500 milionů obyvatel má větší váhu než hlas menší země - to by mohli alespoň v téhle souvislosti uznat i ti, kteří si unii oškliví a podsouvají jí ty nejhorší úmysly.
Musíme Rusko podporovat v záměru budovat alternativní plynovody, které by se vyhnuly ukrajinskému území. Souběžně s tím by se však mělo investovat do jiných plynovodů, které by závislost na ruském plynu snížily. Nemělo by nás pak ale překvapit, že cena může být vysoká, a to nejen kvůli stavebním nákladům.
Budeme-li chtít více plynu z Ázerbájdžánu či Turkmenistánu, budeme asi muset ubrat na kritice tamních autoritářských režimů. Protože ty se jinak dohodnou s Moskvou, která jejich plyn ráda odkoupí a nám ho prodá se ziskem. A musíme podporovat technologie, které šetří energie. Co je dnes stále ještě móda, může být už zítra holou nutností.
