Rusko i Česká republika jsou znepokojeni
Česko-americká smlouva o umístění protiraketového radaru přináší ostrá slova. Rusko zjevně dále a možná oprávněně nechápe, proč se k jeho hranicím přibližují americká vojenská zařízení, byť se o nich tvrdí, že jsou obranná.
Představa, že by se snad protiraketová základna mohla budovat i na Litvě, je pro něj stěží představitelná. Na druhé straně, pokud je deklarováno, že protiraketový systém má být obranou proti nespolehlivým agresivním státům, je paradoxní, že se právě k takovým Rusko hlásí.
Česká republika je v každém případě v choulostivé situaci, jako obvykle ve svých dějinách, mezi dvěma velmocemi. Ale tentokrát může přece jen rozlišovat. Jedna z nich jí v dějinách přinesla svobodu, dokonce několikrát, druhá přinejmenším jednou okupaci a totalitní režim. Není proto divu, že se tentokrát rozhoduje spíše pro tu první, pro Spojené státy americké. Možná je to v tomto případě trochu problematická volba, potřebnost středoevropského radaru stále nebyla dostatečně objasněna. To je ale spíše otázka pro politickou debatu v samotných Spojených státech, která možná brzy nastane.
České republice tedy nezbývalo, než přerušit mlčení a ohradit se proti tvrdé rétorice, přicházející z Ruska, kterou není možné označit jinak než za zastrašování a vyhrožování, když odsud padla slova dokonce o adekvátních vojensko-taktických opatřeních. Diplomatickými slovy, Praha dala najevo prostřednictvím ministerstva obrany znepokojení.
Dříve v minulosti právě na takových přestřelkách začínaly ozbrojené konflikty. Je nutné ocenit, že svět je natolik dál, že je možné brát i silná slova na lehkou váhu, jak to činí česká vláda. Není to od věci, je pravda, že podobná rétorika provázela i přijetí České republiky i dalších zemí bývalého sovětského bloku do Severoatlantické aliance.
Zároveň ale dalo české ministerstvo obrany najevo dobrou vůli, přijalo na odpovídající úrovni ruského generála Bužinského, kterého pozvala opoziční ČSSD, a zdůraznilo, že dále existuje prostor pro dialog. Připomeňme, že podepsaná smlouva nevylučuje inspekce ruské strany na radarové základně.
A totéž platí o české politické scéně. Dohoda o ratifikaci smlouvy napříč politických spektrem je naprosto nutná a obě strany pro ni zatím mnoho neudělaly. Představa, že tak zásadní smlouva, s takovými mezinárodními konsekvencemi, bude schválena hlasy jednoho dvou přeběhlých poslanců, je téměř strašidelná.
Ruskou politiku asi nezměníme, tu českou bychom ale mohli.
