Rusko po volbách: buďme obezřelí

Rozumějme: o kolik zvítězí subjekt, nemající jiný cíl, než upevňovat už tak silnou Putinovu politickou pozici? Rozdíl mezi Jednotným Ruskem a druhými komunisty je více než padesát procent hlasů, třetí ve volbách je pak strana populisty Žirinovského, ochotného vždy obchodovat s prakticky kýmkoliv a do Státní dumy ještě pronikla další partaj sloužící Putinovi, Spravedlivé Rusko. Všechny ostatní, jak se říká "vybouchly". Kdo se pídí po příčinách, musí nutně dojít k tomu, že Putin postupně eliminoval opozici, dostal pod kontrolu média a podle všeho nadto Rusům imponuje a to dokonce napříč generacemi. Ať se po získání ústavní většiny v dumě zachová Jednotné rusko jakkoliv (teoreticky by mohlo zkusit přepsat ústavu a Putinovi trak zajistit další prezidentské období), je v každém případě jasné, že se nyní do jedněch rukou koncentruje obrovská moc, což velí ke značné obezřetnosti. I když se současný ruský prezident doposud vyznačoval ještě poměrnou střízlivostí, a působil spíše jako člověk, se kterým se na mezinárodní témata dá dohodnout. Ale po včerejšku je Putin mnohem a mnohem silnější a v obrovském a vojensky strategickém Rusku není široko daleko nikoho, kdo by mu takříkajíc "šlapal na paty". Naopak, zažívá doposud největší vzedmutí své popularity. Naposled byl takhle adorován Stalin, kterého se pak už ale lidé také báli nemilovat. K tomu má doposud Putin daleko, ale na druhé straně s těmi, kdo jsou proti němu se moc nemazlí. Miliardářští oligarchové, vzniklí v 90. letech jsou bud s ním, anebo v zahraničí či dokonce ve vězení. Politické oponenty se Putin nerozpakuje zastrašovat zatýkáním, jako například předminulý víkend v Moskvě a Petrohradu. A tak dále a tak dále. Není vyloučené, že se mu z novo-carské role začne točit jinak dost pragmatická hlava. Co z toho všeho může plynout pro malou zemi ve Střední Evropě, která má nadto s Ruskem nejhorší zkušenost? Nezbývá než opakovat slovo obezřelost. Ta se hlásí o slovo už docela dlouho. Po kremelských nepokrytých snahách ovlivňovat směřování Ukrajiny nebo Gruzie následovala například Putinova studenoválečnická rétorika v souvislosti s protijaderným deštníkem a pak vypovězení smlouvy omezující konvenční zbraně, což Putinovi může uvolnit ruce k různým operacím uvnitř Ruské federace. Jeho důraz na obnovu národní sebedůvěry už sám o sobě musí nutně obsahovat sice nezdůrazňovanou, ale jasně vnímanou pozici super velmocenského Sovětského svazu. Víc se sice hovoří o navazování na carské tradice, ale ani to člověka příliš neuklidňuje.

Zejména v tomto světle bychom měli chápat své současné postavení členského státu NATO a země, která má historickou příležitost v podobě vazby se Spojenými státy. Tu dnes ovšem mnozí v české republice odmítají, v důsledku Bushovy nepopularity a pod vlivem určité módní vlny antiamerikanismu. Ale zatímco George Bush mladší zanedlouho definitivně odejde z Bílého domu a nový prezident vzejde ze svobodných voleb, v Rusku je Putin sice také na odchodu z Kremlu, ale momentálně by si mohl nechat přepsat ústavu a v úřadu zůstat - davy po to něm ostatní chtějí. Jelikož by to ale možná vypadalo moc divoce, stane se tedy "jen" premiérem a v prezidentské funkci ho bude kdosi loutkově zastupovat. A za pět let se zase znovu v plné síle vrátí, kdo ví zda neopatřen ještě silnějšími pravomocemi. Už z toho plyne určitý rozdíl, který bychom měli vidět očima střízlivýma a už potřetí užijme to slovo - velmi obezřelýma. Totéž by měla činit česká politická reprezentace a dokázat s Putinem jednat korektně a slušně, ale zároveň s pevným vědomím atlantické opory za zády. Což tak ne vždy vypadá. Mírně by to mohl podle leckoho změnit i radar v brdských lesích. Taková zdánlivá maličkost.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .