Růžena Nasková

Hlas herečky Růženy Naskové byl opravdu citlivý a melodický zvlášť v rozhlasovém detailu s jejím charakteristickým zaujetím v práci před rozhlasovým mikrofonem. Když na konci čtyřicátých let musela nemocná herečka odejít z jeviště Národního divadla, zůstal jí právě rozhlas ve světě umění jako velká životní láska. V jeho programu nechyběla od prvních pořadů vysílání Radiojournálu ve dvacátých letech. Za války byla její účinkování v rozhlase ještě mnohem důležitější, lidem v té době znělo totiž vyprávění Růženy Naskové především jako vlastenecká obrana a také oslava českého jazyka. Na několika vzácných fotografiích v rozhlasovém archivu je paní Růžena Nasková (28.11.1884 - 17.6. 1960) zachycena mezi veselými a rozesmátými dětmi, ať už ve studiu při natáčení nebo v nemocnici na besedě. Pro ty nejmenší byla tetičkou, bez které si rozhlasovou pohádku nedokázali představit. Dospělí posluchači si paní Naskovou zamilovali pro její interpretaci klasických textů české literatury. Mezi jinými můžeme číst i poděkování: jak citlivý je lidský hlas - hlas naší paní Růženky, a co krásy v sobě skrývá. Mluví k nám řečí naší země... Do zlatého fondu Českého rozhlasu dnes patří i možná nejznámější z rozhlasových vystoupení Růženy Naskové - její četba z Babičky Boženy Němcové.

Po odvysilání Babičky dostávala paní Růžena Nasková i tak citlivé dopisy jako byl pozdrav od dvou nevidomých sourozenců: Při vašem čtení vidíme nejen osoby, ale i krajinu, vidíme vycházet slunce a když přichází večer... Citlivost emoce, osobního zaujetí, ale i pečlivost s jakou někdy dlouho před natáčením pracovala herečka s textem - to všechno až překvapivě překonává čas a Růžena Nasková se tak dík svému umění stává důvěrně známou a blízkou i pro další, nové generace rozhlasových posluchačů. Ve filmu neměla takové štěstí, její tetičky a babičky z prvorepublikových filmových komedií se divákům dodnes připomenou ve filmech pro pamětníky, herecky to ale většinou nebyly nijak zvlášť zajímavé úkoly. Zato na divadle, tam si rozhodně stěžovat nemohla - stručně řečeno - ten životní repertoár byl od Markétky v Goethově Faustovi , přes postavy Tylovy, Roxanu v Cyranovi až po Strouhalku v Maryše bratří Mrštíků nebo proslavenou M. D. Rettigovou z Jiráskovy stejnojmenné hry.

Když ale paní Nasková vzpomínala na svůj největší úspěch, přiznala, že to nebylo na jevišti. Za okupace jela večer domů tramvají noční Prahou. Průvodčí, starší muž, si ji dlouho prohlížel, potom se k ní naklonil a povídá: Tak se nám už v Praze brzy rozsvítí světla. Hitler dostává na frak a nestačí utíkat. A to je na beton, denně poslouchám Londýn. Taková řeč znamenala v té době trest smrti. Prosím vás, proč mi to říkáte, vždyť se vůbec neznáme, rozhlížela se překvapená herečka opatrně kolem sebe. Ale vždyť vy mě neprozradíte, usmíval se průvodčí v tramvaji, vy jste přece naše paní Nasková... Jedna z výrazných postav v historii českého herectví první poloviny 20. století Růžena Nasková se narodila 28.listopadu 1884.

ČRo 2 - Praha, Dobré jitro, po - pá 7.35