S čím se neonacisté dosud nesetkávali

Magistrát nějakou dobu nevěděl, co si počít se žádostí o demonstraci údajně proti naší vojenské přítomnosti v Iráku, což byla samozřejmě pustá zástěrka. Nakonec padl soudní výrok a kvůli chybám v žádosti o demonstraci pochod nebyl povolen. Holé lebky už ale nechtěly couvnout a do metropole se z různých končin republiky přece jen sjely. Už na periferních srazem je ale měla pod kontrolou mobilizovaná policie a někdejší židovský Josefov v okolí Staronové synagogy byl obsazen četnými aktivisty, připravenými pustit se s neonacisty do křížku. K tomu ovšem nedošlo.

Policie původní záměr značně paralyzovala a s menšími neonacistickými skupinkami se - dlužno říci že asi vítězně - střetli toliko jejich dlouhodobí nepřátelé - anarchisté, kteří pouliční rozruchy a boje, obzvlášť s holými lebkami, vyhledávají jakoby stále raději. Nevkusná provokace se tedy vlastně nevyvedla, ale jak bylo řečeno, neonacistům nyní možná záleží především na tom být vidět, jakoby vyvíjet činnost, která může do jejich řad přivést čerstvou krev. Která je pro ně zřejmě kýžená - podle odhadů odborníků je totiž neonacistů u nás relativně málo a rekrutů se jim v podstatě nedostává. Publicitu by tedy měli vítat.

Pokud by tomu tak skutečně bylo, pak by si možná neměla média a politikové tohoto hnutí všímat a nechat vše důrazné a rázné policii. Že ta se tak umí v podobných případech zachovat si neonacisté pamatují velmi dobře z loňského prvého máje v Brně, kde je během několika minut policejní jednotky doslova smetly vodními děly a bylo po všem. Nicméně listopadová zkušenost přinesla aspoň pro nás nový prvek - hojné občanské angažmá, jehož prostřednictvím dala veřejnost jasně najevo, co si o neonacistech myslí. Něco podobné, ale ve větším se už před časem ukázalo jako účinné v Německu: opravdu velké, spontánní pochody proti neonacistickému řádění přiměly agresory vysloveně se stáhnout.

Tuzemští řadoví,rozhořčení občané se ozvali také k úmyslu neonacistů projít Plzní kolem synagogy zase v nevkusné datum ve druhé polovině ledna, právě tehdy totiž byly právě z Plzně roku 1942 zahájeny transporty českých Židů do Terezína. Lidé, a to zdaleka nejen Židé, se rovněž chystají obsadit střed města jako tomu bylo v Praze a u synagogy se bude konat pietní akce. A co je podstatné - vzpřímil se plzeňský primátor Pavel Rödl, který nápad jistého Václava Bureše na údajný Protestní pochod za svobodu slova zkrátka nepovolil. A to přesto, že možná zákazem po uplynutí třídenní lhůty od oznámení pochodu překročil své pravomoci a neonacisté jej zažalují. A jak se zdá, holým lebkám se do střetu s policejními těžkooděnci, obrněnými transportéry a vrtulníky příliš nechce. Podle neoficiálních informací se prý v těchto hodinách domlouvají na tom, že se Plzně vzdají. Zato se i se svými zahraničními kolegy, především asi ze Saska, snad chtějí pokusit opětovně projít hlavním městem. A i Praze je už nyní policie v pohotovosti a listopadový neúspěch neonacistů by se měl tudíž opakovat. Zvlášť když lidé znovu ukazují, co pro ně holé lebky představují. A vlastně tak i vyjadřují přání, aby dříve občas nerozhodná policie jen nepřihlížela a defakto nechránila neonacisty před nájezdy bojovných anarchistů. Už listopadové probuzení veřejnosti, její nynější plzeňská protiakce a dokonce rozhodnutí tamního primátora je něco, s čím se u nás antisemitští neonacisté doposud běžně nesetkávali.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .