Setkání hejtmanů

Ve čtyřbodovém, jednohlasně přijatém prohlášení se mimo výzvy Součkové k demisi říká, cituji: "probíhající reforma systému zdravotní péče v České republice je naprosto nekoncepční, nesystémová a neřeší skutečné příčiny problémů ve zdravotnictví. Rada asociace odmítá návrh postupu řešení zadlužení bývalých okresních nemocnic jako metodu vydírání krajů a samotných pacientů, kteří se tak dostávají do pozice rukojmích ministryně zdravotnictví".

Prezentaci prohlášení pak hejtmani doprovázeli výroky jako: "hraje s námi hru na slepou bábu", rozuměj tedy ministryně Součková, jak řekl ústecký Jiří Šulc, podle něhož problém hrozí katastrofálním koncem. Moravsko-slezský hejtman Evžen Tošenovský zase hovořil o nekorektním postupu státu. "Upozorňujeme proto lidi, že nevíme co dál". Olomoucký šéf kraje Jan Březina pak na tiskové konferenci na otázku, zda pravicoví hejtmani nechtějí jen odvolat levicovou členku vlády, odpověděl, že nejde vůbec o politickou otázku, nýbrž o kompetentnost ministryně.

Jak známo, problém je staršího data. A Ministerstvo zdravotnictví při úvahách o jeho řešení sáhlo po již letité myšlence redukce některých nemocnic, neboť mnohé nejsou plně využívány. A dostávají se tudíž do finančních potíží. Součková už před časem vyzvala kraje, aby přišly samy na zrušení některých lůžkových zařízení. A za to nabízela oddlužení zbývajících nemocnic. Hejtmani ale redukci odmítají. "V současné době o tom nemá smysl jednat, chceme jasný systém, jak řešit narůstání dluhů", prohlásil například hejtman kraje Vysočina František Dohnal.

Podle Tošenovského si kraje svých závazků hledí. A pokud po nich ministerstvo něco chce, pak je na místě otázka, zda by nebylo lepší, aby si nemocnice nechal stát. A kraje pak nemusely problémy dluhů řešit. Jeho kolega Dohnal se domnívá, že zrušení jedné okresní nemocnice neřeší nic, pokud se nesáhne do větších zařízení a do reformy celého systému. Nebyla prý totiž nastartována základní koncepční změna a reálná vůle k oddlužení ze strany státu neexistuje.

Ministryně na to reagovala podle očekávání, nechce podléhat nátlakovým akcím, které už v minulosti zlomily vaz jejím předchůdcům. A brání se, že převzala resort v problémové situaci. Zdravotnictví, které může jako celek dosáhnout deficitu až 16 miliard, je podle ní pod neustálým tlakem finančně silných zájmových skupin, farmaceutů, výrobců zdravotnické techniky, pojišťoven a v neposlední řadě prý i odborářů.

Na konci loňského roku, tedy bezprostředně před tím, než kraje měly někdejší okresní nemocnice převzít, ministři na mimořádné schůzi odmítli plošné vyrovnání dluhů. Přičemž ale připomněli, že je stejně zaplatí stát. Nemocnice podle nich budou získávat peníze z vyšších státních plateb za děti a důchodce, což by mělo představovat asi 2 miliardy. A větší množství prostředků do zdravotnictví půjde rovněž ze stoupajících minimálních mezd, respektive z větších odvodů na pojištění.

Uplynulo však 8 měsíců a kraje jsou, jak patrno, stále nervóznější. "Pokud vláda nezareaguje", řekl v pátek v Olomouci pražský primátor Pavel Bém, ?rozpadne se síť zdravotnických zařízení, sníží se dostupnost a kvalita zdravotní péče. A budou padat žaloby na stát, kraje nebudou schopny zajistit lidem jejich ústavní právo na lékařskou péči". Již výše zmiňovaný hejtman kraje Vysočina Dohnal k tomu dodal, že je nutné ty problémy čekat už na konci roku. Vyloučeno není ani uzavírání nemocnic a propouštění zdravotníků. A Evžen Tošenovský opakoval za ostatní kolegy: "Je třeba, aby někdo dostal odvahu a zasáhl do celého systému zdravotnictví, chování pacientů, nemocnici i zdravotních pojišťoven".

To je jistě pravda, pak ale je třeba říci, že to vše nelze žádat po roce ve funkci od stávající ministryně Součkové. Jde o zásadní otázku, respektive celý soubor problémů, které nelze řešit bez širší politické shody. Veřejnost přitom velmi dobře ví, že zdravotnictvím výrazně nepohnuly ani pravicové vlády, ani levice. A ministři se na čele resortu střídali jeden za druhým.

Jak kraje, tak všichni občané mohou jen doufat, že si vláda nezbytnosti "zasáhnout do celého systému", jak chtějí hejtmani, je snad vědoma. A podaří-li se jí nastartovat reformu veřejných financí, přistoupí potom i k reformě zdravotnické. Vedle ní se dnešní potíže krajů jeví spíš jako okrajové. A patrně se nějakým způsobem hřešit budou, včetně toho, že nakonec některá lůžková zařízení přijdou skutečně ke zrušení, jak už se to například stalo v Příbrami.

Ale to nic nemění na věci, že Součková asi není ideálním manažerem dlouhodobě rozkolísaného resortu. A výhrady k ní konec konců má i lékařský odborový klub, kterému se ovšem zatím nezamlouval žádný ministr zdravotnictví. Předseda lékařských odborů Milan Kubek řekl k olomoucké výzvě hejtmanů, cituji: "Ministryni se nepodařilo prosadit žádný z důležitých zákonů, nedaří se jí zajistit pro zdravotnictví větší množství peněz, dopustila to, že stát pustil z rukou nástroje na tvorbu sítě nemocnic. A my se nyní bojíme rozpadu této sítě", konec citátu.

Kubek si však zároveň nemyslí, a v tom má podle všeho pravdu, že by nyní bylo reálné dosáhnout výměnu v čele ministerstva. "Problémy, před kterými stojí vláda, jsou takové, že nebude vůle kabinet rekonstruovat po jednotlivcích. Pokud ale vláda uspěje ve Sněmovně při projednávání státního rozpočtu na příští rok, přijde chvíle na to, aby si každý ministr udělal inventuru toho, co se mu povedlo a co ne. My rozhodně nebudeme ti, kteří by paní ministryni bránili" řekl šéf Lékařského odborového klubu.

A my pak dodejme, ve chvíli, kdy Špidlův kabinet vede zásadní boj o reformu, by žádný nový ministr zdravotnictví asi mnoho nezmohl. Ale jak vláda, tak Sněmovna musí usilovat o to, aby se už nyní začalo pracovat na plánu nezbytné zdravotnické transformace. Přitom se lze podívat na leckteré opuštěné návrhy a nápady, které mohou inspirovat skupinu ekonomických i zdravotnických expertů, již už by ministryně Součková měla mít sestavenu. Bez ohledu na to, zda nynější kabinet přežije nadcházející politické bitvy a nebo ne.