Setkání prezidentů
V úvodu se nevyhnu osobnímu tónu. Po meči i po přeslici mám kořeny na jižní Moravě, těsně po převratu jsem byl pro obnovení zemského zřízení a Brnu jsem vždy upřímně přál, aby se mu povedlo vystoupit ze stínu Prahy. Ale pochybuji, že se to podaří díky nynějšímu setkání středo-, jiho- a jihovýchodoevropských prezidentů.
Ano, je dobré, že prezidenti, kteří se ještě neznají, budou moci navázat osobní kontakt - "human touch" je v politice někdy to nejdůležitější, býval to základ úspěchů Billa Clintona. Ono ale také platí, že čím více je hostů, tím rozplizlejší bývá agenda - a přitom: prezident politicky a ekonomicky nejdůležitější zvané země, Německa, v Brně schází. I praxe dokládá, že jednání politicky mnohdy slabých hlav států mají mizivý dopad - na což ostatně v době, kdy byl ještě premiérem, upozorňoval sám současný český prezident.
Je trochu nespravedlivé, že i od pořadatelů takového setkání se žádá, aby podali perfektní výkon a zachovali tím zdání významného jednání. Zdá se, že dělali, co mohli. Do poslední chvíle pilovali bezpečnostní opatření. Pořídili dvě přenosné, leč apartní toalety, aby si prezidenti dnes dopoledne při ceremoniálu na náměstí Svobody mohli odskočit (záchody mají nerezové mísy a stojí 80 000). Novinářskému doprovodu prezidentů dopřáli brněnští radní pohled na ohňostroj, a nejenže nechali zamalovat grafitti, ale dali opravit i chodníky.
Zlí jazykové říkají, že přetření grafitti stálo téměř tři miliony a že chodníky jsou opravené jen do té vzdálenosti, do níž z náměstí Svobody dohlédne prezidentský zrak. Proto zlé jazyky mluví o brněnské Potěmkinově vesnici. Objektivní kritik by ale jedním dechem dodal, že příběh o Potěmkinových vesnicích má světový glanc a že kníže Potěmkin, což je málo známo, byl inteligentní, oblíbený a vzdělaný muž - byť ne přehnaně.