Severní Korea taktizuje

Jak je to možné, když každý ví, že boje na Korejském poloostrově utichly už v roce 1953? V moderních dějinách končívají války mírem. Tu korejskou však ukončilo pouhé příměří. A mírová smlouva nebyla dodnes podepsána. Smlouva by uzavřena být měla a hlavní americký vyjednavač pro Severní Koreu Stephen Bosworth prý za své prosincové návštěvy v Pchjongjangu nadhodil, že Spojené státy by o jejím znění mohly začít se Severní Koreou diskutovat. Kde je tu tedy prostor pro nějakou skepsi?

Potíž je v souvislostech, jako ostatně tak často, pokud jde o Severní Koreu. Ano, pro ni je neexistence mírové smlouvy velký problém. Od smlouvy si libuje záruky bezpečnosti; záruky, že na ni nikdo, a zvláště Spojené státy, nezaútočí. Pchjongjang chce od Washingtonu diplomatické uznání. Chce zrušení sankcí, které na něj byly uvaleny, a chce zahraniční investice a moderní technologie. To jsou jeho hlavní priority a jeho hlavní problémy.

Pro svět, a nikoli pouze pro Spojené státy, je však hlavním problémem a prioritou konec severokorejského vojenského jaderného programu. Pokud se ho Pchjongjang vzdá, splní se mu mnohé z toho, co si od ciziny přeje. Naděje svitla dvakrát, v roce 1994 a nedávno, ke konci druhého prezidentského období George Bushe, jenže pokaždé z plnění dohod sešlo, a pokaždé především vinou severokorejské strany. Výsledek je pro svět tristní. Severní Korea si lavírováním dokázala získat potřebný čas, a nyní má díky reaktoru v Jongbjonu dostatek plutonia na zhruba desítku atomových bomb a je na nejlepší cestě pořídit si nové také alternativní cestou, obohacováním uranu. Dvě jaderné zkoušky Pchjongjangu umožnily zbraň technologicky vylepšit. To samé platí o testech raketových nosičů. Zabránit jim nikdo nedokázal - zmíněné sankce OSN byly jen opožděným trestem.

Západní experti se, pravda, shodují, že Severokorejci zatím nezvládají umění zmenšit jadernou zbraň natolik, aby se z ní stala bojová hlavice. A to je nutné, pokud chtějí mít Severokorejci v jaderném arzenálu funkční odrazující prostředek. Prozatím by pumu na nepřítele mohli svrhnout pouze z letadla - jenže to by při dnešní ostrozrakosti špionážních satelitů daleko nedoletělo. Ti samí experti ovšem jedním dechem dodávají, že severokorejský úspěch na jaderném miniaturizačním poli je otázkou několika málo let.

A to je další důvod k tomu, aby Západ Severní Koreu neodměňoval zbůhdarma. Aby splnění jejích požadavků vázal na to, co je podstatné: na úplný a ověřitelný konec jejího vojenského jaderného programu. To je právě náplň šestistranných jednání, která, se střídavými úspěchy, vedou od roku 2003 USA, Severní a Jižní Korea, Japonsko, Čína a Rusko. Pokud se Severní Korea na tyto rozhovory, které demonstrativně opustila loni na jaře, vrátí, dá se jí to všelijak osladit. Ona však navrhuje jiný postup - my budeme s Američany chystat mírovou smlouvu, vy zrušíte veškeré sankce, které jste na nás uvalili - a pak se my můžeme milostivě vrátit na šestistranné rozhovory. Ostatně, s návratem na mnohostranné fórum koketuje Severní Korea už pár měsíců. Naznačovala to Číňanům, a pak i Američanům. Závazný slib však nedala - čímž zklamala i letité znalce oblasti.

Zajímavá je ovšem proměna severokorejské rétoriky. Novoroční oficiální a unifikovaný úvodník, který se na Severokorejce valí ze všech hlavních médií, tradičně slibuje zlovolným Američanům jen to nejhorší. A nastojte, letos se nesl v mnohem vstřícnější náladě. Hlásal, že základním úkolem pro zajištění míru a stability je ukončení nepřátelství se Spojenými státy. Podobně vstřícné výroky a gesta byly v posledním půlroce pro severokorejskou politiku vůči zahraničí typické. To může znamenat dvojí. Buď Severní Korea v předcházejícím období konfrontace dosáhla svých taktických cílů (mezi nimiž mohlo být pojištění nástupnictví po nynějším vůdci), a nyní si Pchjongjang říká, že bezprostředně mu více vynese dialog. Je však také možné, že na Severní Koreu a její nevýkonné hospodářství začal tvrdě dotírat tlak mezinárodních sankcí. Přičemž jedno nevylučuje druhé.

V každém případě bude dobré zůstat vůči Severní Koreji ve střehu. A odpovídat na její nápady v podobném duchu. Ve stejný den, kdy se v Pchjongjangu horovalo pro mírovou smlouvu a žonglovalo se s návratem na šestistranné rozhovory, se Obamův zmocněnec pro lidská práva a Severní Koreu Robert King nechal slyšet, že situace na poli, které má v referátu, je děsivá a že by se o ní mělo jednat i na šestistranném fóru.

Že tam tahle problematika nepatří? Striktně vzato ne - ale to samé platí o mnohém z toho, co tam chce protlačit Severní Korea. A navíc je to tematika, o které by se mlčet nemělo. Už kvůli dvěma stům tisíc Severokorejců, kteří strádají v pracovních a vyhlazovacích táborech.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .