Severní Korea ukončila jaderný program

Poselství tohoto žertíku pasuje k novému kolu šestistranných rozhovorů o ukončení severokorejského jaderného programu. Jednání začalo dnes ráno v Pekingu. Dlouhou dobu se pětice účastníků rozhovorů snažila přesvědčit zbylého člena šestistranného fóra, aby zavřel jaderný reaktor v Jongbjonu. Z vyhořelých palivových tyčí, které reaktorem prošly, vytěžili Severokorejci plutonium pro možná až tucet jaderných bomb. Bylo v zájmu celého světa, ne jen Spojených států, Ruska, Číny, Japonska a Jižní Koreje, aby se jongbjonský reaktor zastavil. Severní Korea to slíbila letos v únoru. Slib sice dodržela s tříměsíčním zpožděním, nicméně deset mezinárodních inspektorů, kteří působí v Jongbjonu, v pondělí potvrdilo, že to skutečně udělala. A to je důležitější než čtvrtroční prodleva. A je to také ta nejlepší zpráva pro další kolo šestistranných rozhovorů. Čím si pak vysvětlit, že se jejich účastníci netají obavami, že jednání bude těžké a plné úskalí? Proč si šéf americké delegace Christopher Hill na jedné straně pochvaluje včerejší schůzku se svým severokorejským protějškem Kim Kje-kwanem, a na straně druhé jedním dechem dodává, že jednání o severokorejském jaderném programu je jako počítačová hra, v níž je každá další úroveň těžší než ta předchozí? Nebo, vrátíme-li se k úvodnímu příběhu: proč není horizont nejaderné Severní Koreje na dosah, když se stalinistický stát vzdal Jongbjonu, své jaderné ikony? Tak za prvé, dohody se Severní Koreou jsou vždy složité a nikdy není zaručeno, že se do písmene splní. V minulosti se mnohokrát stalo, že Severokorejci podmínili plnění už dohodnutých závazků něčím zbrusu novým. Poslední příklad takové bizarnosti: požadavek z minulého týdne, aby americká armáda začala neprodleně jednat s armádou severokorejskou. Za druhé: je pravda, že vzápětí po reaktoru v Jongbjonu byla uzavřena i čtveřice zbývajících hlavních severokorejských jaderných zařízení. Znamená to, že Severní Korea už nemá, odkud brát nové plutonium. To má ovšem dva háčky. Ano, severokorejská jaderná zařízení už nepracují - ale nejsou uzavřena nadobro. S permanentním uzavřením se počítá až v následující fázi - kdo však vsadí na to, že je na ní Pchjongjang opravdu připraven? A co se stane se "starým", už získaným plutoniem? Je Severní Korea skutečně ochotna se ho vzdát? O tom je možné důvodně pochybovat, a to je třetí pobídka ke skepsi. Důvod čtvrtý: pokud mají pravdu Američané, zkoušeli Severokorejci vyvinout jadernou zbraň i jinou metodou, k níž reaktor ani plutonium nepotřebují. Jde o metodu obohacování uranu. Američané z toho Pchjongjang obvinili před pěti lety. A tvrdili, že jim Severokorejci přiznali, že tento program skutečně mají. Severokorejci to pak popřeli - jenže dementi prolhaného státu pohříchu nemívají tu pravou váhu. A to dokonce i v situaci, kdy stojí proti tvrzením státu, jenž se, pokud jde o zbraně hromadného ničení, relativně nedávno fatálně spletl. (Případ vybájených iráckých zbraní hromadného ničení.) Mimochodem, jedním z důsledků pře o údajný severokorejský program obohacování uranu bylo, že KLDR znovu spustila předtím už zapečetěný jongbjonský reaktor a vypověděla ze země inspektory Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Dnes jsou inspektoři zpět a jongbjonský reaktor je opět mimo provoz. Leč něco se mezitím změnilo: Severní Korea má za sebou atomový test a s ním i vstup do jaderného klubu - jak se přezdívá zemím s vyzkoušenou atomovou zbraní. Bude Pchjongjang chtít tento klub opustit? To je ta nejkardinálnější otázka. Odpověď na ní není vůbec jasná - což je další, už páté varování, aby se do dalšího jednání o nejaderné Severní Koreji nevkládaly přehnané naděje. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .