Školitelka PRESSpektiv: Veronika Ruppert, moderátorka a redaktora Radia Wave
Jsem rádiová osoba, která se specializuje na módu. Posledních 8 let dělám denní moderace, přípravy kulturních tipů pro všechny moderátory na Radio Wave a jednou týdně pořad Modeschau.
Moje specializace je česká autorská módní tvorba. Mám přehled o mladých i zavedených českých návrhářích a módních událostech a působím v souvisejících institucích (Czech Fashion Council, Akademie designu ČR). Podílela a podílím se na řadě módních událostí (Shooting Fashion Stars, Prague Fashion Weekend, Módění, DesignSUPERMARKET), některé sama vymýšlím a organizuji (Shape & Vision, Modeschau Video Selection). Letos se soustředím na podporu českého textilního, oděvního a obuvního průmyslu. Tady můžete klidně skončit, dál je to o tom, co jsem chtěla studovat a co jsem studovala, a kde jsem u toho pracovala.
Vystudovala jsem gympl se zaměřením na ekologii a pak jsem pokračovala Vyšší odbornou školou publicistiky. Původně to nebyla moje vysněná škola, chtěla jsem studovat historii na UK, ale dvakrát po sobě jsem vylítla na ústní části přijímaček. Byla jsem tak nervózní, že jsem nedokázala normálně reagovat na otázky, koktala jsem, dělala jsem zkrátka všechno špatně. Mezitím jsem zjistila, že je na publicistice stejný profesor sociologie jako na UK, výborná učitelka češtiny a že religionistika v podání zapáleného mystika je dost šílená, ale zábavná. Učilo tam taky pár lidí z praxe a bylo možné si dát specializaci na rádio, což je médium, které mě odjakživa baví ze všech nejvíc.
Takže jsem se na historii vykašlala a dodělala Vošp. Byl tam velký důraz na praxi už v průběhu školy, kterou jsem měla v rozhlasu, v Tvůrčí skupině elévů. Naučila jsem se tam technickou stránku věci, jak natáčet lidi a prostředí kolem sebe, jak to pak transformovat do příspěvku o něčem a pro někoho, jak mluvit na mikrofon. Začala jsem pracovat v pořadu pro mladé lidi na Čro 6, který se jmenoval Rádium. Dělala jsem příspěvky, moderaci a rozhovory ze studia, většinou to bylo o filmech a kultuře. Ze začátku jsem měla ve studiu hroznou trému, ale dost mi pomáhalo, že posluchače, ke kterým mluvím, nevidím. Psala jsem si každé slovo, čárku, nádech, tečku a postupně jsem se přes to dostala.
Mezitím jsem dokončila Vošp a chtěla jsem studovat dál. Měla jsem pocit, že znám techniku práce, která mě baví, ale chybí mi obsah. Že se potřebuju dozvědět ještě víc o lidech a o světě, o tom co a jak se kolem mě děje. Takže jsem se rozhodla pro sociální a kulturní antropologii, i když jsem věděla, že spíš než antropolog budu novinář. Bylo to skvělé, strašně zajímavé a jsem moc ráda, že jsem tu školu prošla a dokončila, i když to bylo kvůli souběžné práci v rádiích dost náročné. Až budu mít jednou méně práce a více času, ráda bych se vrátila ke studiu Science Technology Studies, je to směr v antropologii, který se věnuje vzájemnému vlivu lidí a technologií, to téma mě pořád hrozně zajímá a baví a vidím ho všude kolem sebe.
V průběhu studia antropologie jsem (po zrušení pořadu pro mladé na Čro 6) neviděla žádnou možnost uplatnění v rozhlasu, tak jsem zkusila práci v komerčním rádiu. Dva roky jsem dělala zprávy a byla to zajímavá zkušenost. Viděla jsem, jak malé, rychlé a povrchní musí komerční rádio ve srovnání s veřejnoprávním rozhlasem být. Jak výrazně a jakým směrem diktát co největší poslechovosti ovlivňuje obsah. Byla to ohromná deziluze a zklamání. Po dvou letech jsem uvažovala o tom, že už v rádiích u nás už nechci pracovat. Ale v tu chvíli jsem dostala pozvání do teamu vznikajícího projektu Radia Wave na Českém rozhlasu. Jsem tam hrozně ráda až dodnes. Mezitím jsem dokončila antropologii magisterskou prací v oboru Science Technology Studies o hudebním programování v rádiu a o tom, do jaké míry ovlivňuje to, jak rádia hrají, software Selector, a do jaké míry člověk - dramaturg, který s ním pracuje.
