Škůdce Součková

Respondenti by asi argumentovali s tím, že Marie Součková nezvládla české zdravotnictví. Odkud mají tyto informace, na to by dotázaní pravděpodobně odpověděli, že ze sdělovacích prostředků. V nich se toho o krizi ve zdravotnictví v poslední době napsalo a namluvilo hodně. Kdyby člověk důkladně prolistoval archivy, zjistil by, že krize provází české zdravotnictví prakticky od vzniku samostatného státu. Záleželo pak na obratnosti jednotlivých ministrů, jak si na svoji stranu naklonili jednotlivé zájmové skupiny a hlavně na tom, jak dokázali svoji práci prodat odborné veřejnosti a voličům.

Názorným příkladem ministra, který to nezvládnul, byl v Zemanově vládě Ivan David. Ten rovněž ve své době obsadil místo nejškodlivějšího politika v zemi. V jeho stopách se nyní vydala Marie Součková. Lékaři žádají její demisi, hejtmani se na ni naštvali kvůli otálení s řešením situace zadlužených nemocnic, což se mimo jiné promítlo rovněž do oslabení pozic Součkové uvnitř sociální demokracie. V médiích se pak Součková stává spíše vyhledávaným terčem, do kterého se každý strefuje.

Je pravda, že ministryně k tomu dává střelcům dostatek příležitostí. Absurdní na tomto zjištění je především to, že Součková měla před vstupem do Špidlova kabinetu na starost zlepšení obrazu sociální demokracie ve sdělovacích prostředcích. Zdá se, že se jí tato zkušenost téměř nedotkla. Jinak by se těžko mohla potácet na samém dně popularity. Tím spíš, že se zatím nepustila do razantní reformy zdravotnictví. Pokud by to učinila a snažila se nastavit jasná pravidla hry pro hospodárné využívání peněz v tomto resortu, mohla by být její nízká popularita pochopitelná. Odvážným politikům, kteří prosazují nepopulární leč z dlouhodobého hlediska prospěšná opatření, se stává, že jim voliči nemohou přijít na jméno.

Pokud se jim do voleb nepodaří tento negativní trend zvrátit, mizí z politického výsluní. Proto se schopní politici snaží vyrukovat s nepopulistickými kroky v dostatečném předstihu před volbami a s jejich blížícím se termínem přelaďují v honbě za voličskými hlasy na populistický tón. Z horizontu voleb do poslanecké sněmovny by tudíž momentální nepopularita Součkové nemusela být až tak důležitá. Do roku 2006 se může ještě mnohé změnit. V případě ministryně zdravotnictví to však neplatí. Ta už před voliče předstoupila a naprosto propadla.

Řeč je o senátních volbách v Brně. Těch se zúčastnilo minimum voličů. Přesto Součková dokázala posbírat pouhých tisíc sto padesát pět hlasů. Tedy druhý nejnižší počet. Znamená to, že i v tomto testu jí dala veřejnost jasně najevo nedůvěru. Součková tak patří mezi nejslabší ministry Špidlovy vlády. Což pro řešení krize českého zdravotnictví není zrovna ideální pozice. Boj se zájmovými skupinami uvnitř resortu totiž vyžaduje mimořádně silného politika. Ten se musí opírat o podporu uvnitř strany a měl by mít schopnosti naklonit si podstatnou část veřejnosti. Nic nenasvědčuje tomu, že by Marie Součková právě to dokázala. Proto by měla sebrat sílu a na post ministryně sama rezignovat.

Jinak se jí stane, že dříve nebo později bude odvolána. Premiér Špidla těžko dlouhodobě setrvá na výroku, který pronesl po debaklu Součkové v senátních volbách. Cituji: "O výměně neuvažuji. Stabilizace zdravotnického systému bude spojena s jejím jménem." Konec citátu.

Pokud by i nadále Špidla opakoval první větu, musel by druhou opravit a místo stabilizace hovořit o destabilizaci. Právě toho je s českým zdravotnictvím při současné pozici u politiků i odborné a laické veřejnosti Marie Součková v nejbližší budoucnosti schopna.