Slavkovská pieta?

O tom, jaká to musela být řež, není pochyb. Na jejím místě vyrostl památník a nedaleko od něho pak v časech, kdy bylo Československo součástí Varšavského paktu, také tři mohutné vojenské antény sovětské výroby. Dnes už samozřejmě zastaralé.

Bezprostředně před vstupem České republiky do NATO se na konci devadesátých let rozhodla aliance umístit u nás radary sloužící k ochraně našeho vzdušného prostoru. Tuzemští armádní experti nalezli vhodné lokality, přičemž u Nepolis poblíž Pardubic se už nějaký čas staví. Ale skoro čtyři roky se táhl spor o úmysl zbudovat další právě místo sovětských antén na někdejším slavkovském bojišti. Více než pětadvacet metrů vysoký radar prý výrazně naruší místní památkovou zónu, nehodí se na pietní místo a tak dále. Mluvčím odpůrců stavby z okolních obcí se stalo sdružení s názvem Mohyla míru-Austerlitz, které je známé tím, že rok co rok pořádá na Slavkovském poli rekonstrukci bitvy.

Celkem třikrát získala Česká armáda povolení ke stavě, po vznesených námitkách putoval původní souhlas slavkovského stavebního úřadu k vyšším instancím. Teprve letos počátkem léta jihomoravský krajský úřad odvolání odpůrců definitivně zamítl. Ti mezitím oslovili i prezidenta republiky coby vrchního velitele ozbrojených sil, ale jeho vojenská kancelář řekla, že neshledala žádná pochybení nebo porušení práva, a poznamenala také: hlava státu nemá pravomoc zasahovat do činnosti ministerstev, měnit nebo dokonce rušit jejich rozhodnutí. Klausovi odborníci tedy vlastně potvrdili, že lepší místo než slavkovské, konkrétně Pratecký kopec, armáda nalézt nemohla a radar bude právě na něm maximálně účinný. Zklamaní odpůrci přitom podle svých slov doufali, že se prezident "zaměří na morální rozměr celého problému." Těžko říci, co tím mysleli.

V těchto dnech se tedy s výstavbou radaru konečně začíná a zda se bude něco dít, teprve uvidíme. Ty, kdo se stavbou nesouhlasí, může k dalším krokům povzbuzovat nechuť podstatné části politických sil i veřejnosti k záměru umístit na české území americkou protiraketovou základnu. Ačkoliv to nedává mnoho smyslu. Argumentů proč odmítat zařízení určené k likvidaci útočných raket mířící na Evropu třeba z Íránu, také mnoho slyšet není. Nejsilněji proti brojí jaksi principiálně KSČM. Mírnější jsou pak sociální demokraté, kteří ovšem komunisty momentálně potřebují a tak hovoří aspoň o referendu. Jenomže občané o protiraketové základně nevědí skoro nic a spíš ji zaměňují s jejím přesným opakem, tedy základnou raketovou. Jádrem problému pak bude zřejmě, že jde o USA. Člověka napadá, zda by měla KSČM námitky i kdyby nám protiraketový deštník nabízela Ruská federace. Na to je ale nelehká odpověď, protože Rusové prostě takovou technologií zatím nedisponují. Tak či tak, referendum není na místě, neboť o podobných věcech má přece rozhodovat odpovědná politická reprezentace, která se nemůže schovávat za výsledek od počátku pochybného plebiscitu.

S tímhle vším radar aliance - a tedy přece i náš! - nijak nesouvisí. Protestující obě otázky také zatím nijak nespojují. Mluví toliko o tom, že by měl radar stát někde jinde, protože se prý ke Slavkovu jezdí každoročně poklonit památce padlých lidé z celého světa. Jistě, mnozí tam skutečně jezdí jen za tím účelem. Například i proto, že mezi padlými byl nějaký jejich předek. Ale rozhodně sporné je běhání po místních kopcích ve starých uniformách s replikami ručnic, v kouři cvičných dýmovnic a práskání nějakých dělobuchů. To totiž jako pietní akt nevypadá ani v nejmenším. Zatímco by se dalo říci, že na území, kde vyteklo tolik krve, má mnohem naopak smysl zařízení určené k obraně země a tedy záchraně lidských životů. Půjde-li vše bez problémů, mělo by být zhruba za dva roky v provozu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .