Smrt ošetřovatelky v Afghánistánu

Dalo by se tedy očekávat, že i jejich bezpečnost bude respektována všemi stranami, a dokonce že se bude považovat za samozřejmé, že střelba na takové lidi bude považována za prohru v očích domácího obyvatelstva. Bohužel, logika současné války dovedla některé síly k opačnému závěru.

V pondělí ráno byla v afghánském Kábulu zabita Londýňanka Gayle Williamsová, která zde působila jako ošetřovatelka. Do Afghánistánu jí vyslala britská křesťanská charitativní organizace Serve Afghanistan. Podle informací místní policie ženu zastřelili na ulici dva muži jedoucí na motocyklu. Agentuře AFP se k akci telefonicky přihlásil radikální Taliban. Mluvčí organizace prý řekl, že "Taliban tuto cizinku v Kábulu zabil, protože pracovala pro organizaci, jež v Afghánistánu šíří křesťanskou víru". Jak známo, islám zakazuje konverzi k jiné víře, a zakazuje také podněcovat muslimy ke změně víry. Taliban tím dal najevo, že tento zákaz bere smrtelně vážně.

Pondělní vražda je jen jedním z mnoha násilných úmrtí, které se v Afghánistánu dějí, ale připoutalo větší pozornost než některé podobné předchozí případy. Například v srpnu útočníci zabili hned tři cizinky, které v Afghánistánu pracovaly jako dobrovolnice.

Bojovníci povstaleckého hnutí Taliban se v rámci svého boje proti Západem podporované afghánské vládě čím dál tím častěji zaměřují na humanitární pracovníky, a to bez ohledu na to, zda tito lidé šíří křesťanství nebo ne. Od ledna do září zaznamenaly místní úřady 146 bezpečnostních incidentů zaměřených proti nevládním humanitárním organizacím. V letošním roce bylo v Afghánistánu zabito 28 humanitárních pracovníků a 72 dalších bylo uneseno.

Zatím poslední atentát prý vyvolal v komunitě zahraničních charitativních pracovníků velký otřes, a může vést k odlivu těchto lidí nebo k tomu, že je mateřské organizace začnou samy stahovat. Četnost útoků na zahraniční pracovníky ukazuje, že nejde ani tak o jejich údajnou misijní činnost, ale o snahu Talibanu zbavit zemi cizích vlivů, a to přesto, že to vlastně znamená připravit domácí obyvatelstvo o cenné služby. Například česká společnost Člověk v tísni zde v uplynulých letech uskutečnila celou řadu plánů, od poskytování naléhavé humanitární pomoci až po rozvojové programy týkající se třeba zajištění vodních zdrojů nebo vzdělání.

Zmíněné incidenty vznášejí dvě závažné otázky, totiž jestli se dá dosavadní vývoj v Afghánistánu považovat za úspěšný, a také jaký vliv to bude mít na další ochotu západních charitativních organizací vysílat své pracovníky do této oblasti. Tyto otázky jsou samozřejmě úzce spojeny. Podle některých hlasů se situace kontinuálně zhoršuje, a samotný fakt, že se případy útoků vyskytují už i v okolí hlavního města, napovídá, že se něco děje. Gayle Williamsová byla dokonce zabita přímo v hlavním městě Kábulu. To může naznačovat, že Taliban je čím dál drzejší a odhodlanější. Ostatně už sám fakt, že Spojené státy hodlají pro příště věnovat více pozornosti Afghánistánu - na úkor operací v Iráku - svědčí o tom, že situace v této zemi ani po více než šesti letech vojenské přítomnosti není uspokojivá.

Proti tomu jiní odborníci namítají, že se může jednat o zdání. Například vražda britské pracovnice byla provedena tím nejjednodušším a nejprimitivnějším způsobem, který nijak nesvědčí o nárůstu bojových schopností Talibanu.

Vysoký představitel NATO, který nechtěl být jmenován, řekl listu Financial Times, že i když je smrt paní Williamsové smutnou událostí, nesvědčí o žádné změně situace. Asi tři čtvrtiny podobných incidentů se v Afghánistánu odehrávají jen na asi 10 procentech území, na němž ještě k tomu žije jen asi 6 procent obyvatel. Násilnosti tohoto druhu se tedy dotýkají jen malé části Afghánců. Místo toho, říká onen představitel NATO, by se měla věnovat pozornost chybám, kterých se západní vlády při řízení afghánské mise dopouštějí, zejména nedostatek odhodlání. Mnohé státy odmítají nejen zvýšit počet svých vojáků v zemi, ale dokonce i naplnit kvóty, na kterých se s ostatními dohodly.

Jsou i pozitivní případy, například Německo před několika dny souhlasilo se zvýšením počtu svých vojáků v Afghánistánu ze tří a půl na čtyři a půl tisíce mužů. I když je tato mise u voličů velmi nepopulární, spolková vláda hájí německé angažmá tím, že nelze nechat Afghánistán napospas radikálům.

Každá ztráta na životě a každé euro vydané na tyto mise snižuje západní odhodlání. Každý takový incident se stává snadným nástrojem v rukou opozice. Přitom podle vojenských expertů se Taliban chystá na dvacetiletý boj, a vzhledem ke zkušenostem sovětské armády z 80. let není důvod Talibanu nevěřit. To by ovšem na straně západních mocností vyžadovalo nejen změnit taktiku, ale i celý pohled na angažmá v této zemi. V současnosti se předpokládá, že armády Kanady a Nizozemska se za dva až tři roky stáhnou, čímž vyvinou nepřímo tlak i na samotnou Británii. Ani Britové totiž nejsou účastí své armády nadšeni, a premiér Gordon Brown ví, že se blíží volby.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .