Sociální demokraté v Německu
Sociální demokracie v Německu má problémy, protože její preference de facto od září 2005 neustále - s dvěma mírnými výkyvy - klesají až na současných 31 procentních bodů.
Pro srovnání křesťanští demokraté CDU/CSU mají 35 procent a tendence jejich preferencí je již od půlky minulého roku vzestupná, což je faktor důležitější než momentální stav.
Důvody této pro ně neutěšené situace jsou nejspíš zřejmé: křesťanští demokraté přicházejí s konkrétní vizí budoucnosti, která by zemi učinila konkurenceschopnější, prosazují reformy, bez nichž by se Německo nejspíš propadlo na úroveň nekonkurenceschopných zemí.
Rétorika předsedy SPD, sedmpapadesátiletého Kurta Becka, to v rozhovoru s německým zpravodajským časopisem Der Spiegel zcela jasně prokazuje.
Místo vize, je celá založená na obranářské politice dnes už velice těžko definovatelné střední vrstvy společnosti.
Jako motto tohoto rozhovoru by mohl sloužit následující citát: Reformní proces musí bezpodmínečně pokračovat, ale ne pomocí krácení, škrtání a braní. A tady je někde základní problém: Reformy totiž v každém případě musí znamenat odbourávání sociálního státu a přenášení větší zodpovědnosti na občany.
Pak Kurt Beck sice v rozhovoru mluví o tom, že každý musí mít jasnou šanci na úspěch, sladění práce s rodinou, další vzdělání a vyšší odměnu za kreativní práci, ale v celém čtyřstránkovém rozhovru nenajdete jeden jediný příklad toho, z čeho chce pan předseda tyto bohulibé věci financovat.
Řeči o tom, že je třeba lidi motivovat a dát jim výkonostní impulzy, aniž vláda odstraní přebujelé vyplácení peněz na podpory za nicnedělání představují jen zbytečná slova.
Podobně věta: Musíme přistupovat ke globalizaci jako k šanci, zní krásně, je možné na ni nahlížet jako na dobrý marketinkový slogan, ale pokud jsou náklady na práci v Indii či Číně desetkrát i vícekrát nižší, jde jen o prázdná slova a výroba se tam bude nutně stěhovat.
Rozhýbat umrtvělou a zpohodlnělou společnost je hlavní úkol, před kterým stojí Německo. Jenže Kurt Beck říká, že nikomu se nic nebude brát, ale zároveň tvrdí, že se musí zvyšovat nároky na kvalitu, vzdělání, výzkum a špičkové technologie, ale tohle všechno vyžaduje rovněž velké investice, které se musí odněkud brát a o tom nikdo ze sociální demokracie nehovoří a v tom lze spatřovat hlavní důvod poklesu jejich preferencí. Nenabízejí projekt obrácený do budoucnosti, ale jen brání to, o čem již mírná většina lidí ví nebo alespoň tuší, že je neudržitelné.
Když se redaktoři časopisu Der Spiegel předsedy německých sociálních demokratů zeptali, za jakou skupinu obyvatelstva chce SPD hovořit, pan Beck odpověděl: "Za všechny, kteří vykonávají spolehlivě svou práci, a proto bojujeme za uzákonění minimální mzdy. Každý, kdo plně pracuje, by měl mít takový plat, z kterého by mohl žít". Tady se samozřejmě opět naskýtá otázka, z čeho by se měla doplácet mzda těch, kteří si na ni svou prací nevydělají.
Der Spiegel konstatuje, že německým sociálním demokratům posledních pět let ubývají členové a jen v patnácti místních organizacích v této době zaznamenali nárůst minimálně deseti členů. Pan Beck redaktorům oponoval jinou studií, podle které v 260 místních organizacích byl zaznamenán nárůst přes deset procent. Toto je však způsob měření, který - jak víme - je zavádějící, protože jsou-li někde jen dva členové a třetí přibude, je to nárůst o padesát procent.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
