Sociální vládu podpoří
Podle očekávání by měla nová Paroubkova vláda ve sněmovně při hlasování o důvěře získat podporu od všech poslanců sociální demokracie. V uplynulých dnech mohli sice občané zaznamenat výroky některých zákonodárců z řad ČSSD, že pro kabinet ruku nezvednou. Bylo však velmi pravděpodobné, že pod vlivem nejrůznějších okolností si tito sociální demokraté svůj postoj rozmyslí a slíbí vládu podpořit.
Přesně k takovému výsledku odbojní poslanci za ČSSD došli. Samozřejmě motivy k tomuto obratu mohou být nejrůznější. I když premiér Paroubek tvrdí, že za tím nelze hledat žádné trafiky, sehrál patrně i tento moment důležitou roli. Jak jinak vyhodnotit jednání premiéra s poslancem Lachnitem. Po schůzce se Lachnit usmíval do televizních kamer a neskrýval potěšení z toho, že se stane poradcem předsedy vlády pro regionální politiku. Při této příležitosti zároveň dodal, že přehodnotil svůj názor na novou vládu a že pro ni ve sněmovně zvedne ruku. Na Lachnitovu adresu Paroubek řekl, že je velkým odborníkem na regionální politiku. To patrně dokázal během svého pobytu v čele ministerstva pro místní rozvoj. Právě za Lachnitova působení se objevilo hned několik podezření z neprůhledného hospodaření, což potvrdil audit, který nechal provést Lachnitův nástupce unionista Pavel Němec.
Zároveň se o některé sporné záležitosti začala zajímat policie. Němce pak vystřídal ve vedení ministerstva dnešní premiér Paroubek a začal činit kroky, které měly fungování tohoto úřadu vrátit do poměrů, které zavedl Lachnit. Takže dohoda mezi ním a Paroubkem o podpoře vlády byla očekávaná a nabídka funkce pro "odborníka" Lachnita ji možná pouze urychlila. Rovněž poslanci Kavan s Laštůvkou svůj názor na hlasování o důvěře vládě změnili. Údajně jim stačil slib, že sociální demokraté obsadí post prvního náměstka ministra zahraničí a že vedení tohoto resortu bude lépe komunikovat se zahraničním výborem poslanecké sněmovny. Vzhledem k tomu, že Kavan s Laštůvkou původně neúspěšně prosazovali do funkce prvního náměstka nečlena sociální demokracie Hynka Kmoníčka, mohlo by jim jít o něco jiného, než o koaliční rovnováhu v obsazování důležitých vládních míst.
Konkrétně o vliv na velmi citlivou a pro nejrůznější obchodníky velmi výnosnou oblast, kterou představuje obchod se zbraněmi. Právě spekulace tohoto typu se objevily v médiích v době, kdy Kavan hovořil o Kmoníčkovi jako o vhodném adeptovi na post prvního náměstka ministra zahraničí. Další s podporou vládě váhající sociální demokrat Josef Hojdar je zajímavý tím, že má velmi dobré vztahy se společností Appian. Ta má vliv na uhelné společnosti na severu Čech a má eminentní zájem na privatizaci Severočeské uhelné. O jejím prodeji by měl rozhodnout Paroubkův kabinet.
V souvislosti s Hojdarem je zajímavé také to, že se zdržel hlasování při jednání o důvěře Špidlovu kabinetu a že váhal s podporou Grossovy vlády. Zároveň Hojdar v tomto volebním období už jednou oznámil, že opouští poslanecký klub ČSSD. Nakonec si všechno rozmyslel a v klubu zůstal. Nelze vyloučit, že Hojdarovo chování je ovlivněno tlaky některých lobbyistů. Není proto překvapením, že Hojdar patří spolu s Kavanem a Laštůvkou mezi tradiční rebely v sociální demokracii, kteří pravidelně váhají s podporou vlády v důležitých momentech. Při současném rozložení sil ve sněmovně si svůj postoj mohou dovolit. Pokud nepřekročí určitou hranici, mají jistotu, že na svých výhradách mohou pouze vydělat. A nemusí jít na první pohled o nějakou konkrétní trafiku, jejíž přidělení váhajícím sociálním demokratům odmítá premiér Paroubek. Vliv rebelů na určité kroky vlády a rozhodnutí sněmovny mohou pro ně být cennější než zdánlivě lukrativní post. K tomu, aby vliv mohli zhodnotit, samozřejmě potřebují udržet sociální demokracii u moci. Takže i pro rebely uvnitř ČSSD je důležité, aby Paroubkova vláda získala ve sněmovně podporu. Ostatně, kdyby Josef Hojdar dobře nevěděl, že i bez jeho hlasu Špidlova vláda nepadne, hlasování o důvěře by se nezdržel.
Proto by se koncem příštího týdne nemělo ve sněmovně odehrát žádné drama a vláda by měla získat důvěru od potřebného počtu poslanců. Samozřejmě pak bude zajímavé sledovat, čím za podporu rebelům zaplatila. Zjistit to však nebude snadné. Názorným příkladem budiž osud bývalého poslance za Unii svobody-DEU Bielesze. Ten se vzdal mandátu, aby umožnil existenci Grossova kabinetu. V této souvislosti se spekulovalo o tom, co Bielesz za svůj krok získal. Po pár měsících si na to už málokdo vzpomene, natož aby se pokusil zmiňované spekulace prověřit.
