Sportovní reportér Josef Laufer - 1926

Rozhlasový archiv uchovává hned několik nahrávek líčení této zásadní epizody jeho života a konec konců i života našeho rozhlasu. Laufer o svém prvním a – jak je známo – ne právě dobrovolném vysílání vyprávěl před mikrofonem mnohokrát, poprvé pouhých pár let poté a naposledy pro gramofonovou desku, v roce svého úmrtí, 1966. My si poslechneme část toho prvního vyprávění, které nejbarvitěji předestírá atmosféru a okolnosti prvního vysílání sportovního utkání z místa děje rozhlasem.

To ovšem nebyl případ neděle 3. října 1926. Josef Laufer úspěšně odreportoval celou první půli zápasu a teprve potom ředitel Radiojournalu mikrofon vypnul. Ne proto, že by reportáž byla špatná. Ale proto, že druhý poločas nebyl vůbec v plánu rozhlasového vysílání. Následovala hudba z gramodesek a – k velkému překvapení rozhlasového vedení – záplava dopisů žádajících další sportovní přenosy.

Josef Laufer byl přemluven k další spolupráci, a ačkoli se nikdy nestal rozhlasovým zaměstnancem, působil u mikrofonu ještě po II. světové válce. Čím to? Ptal jsem se jednou někdejšího rozhlasového sporťáka Karla Tejkala. Jak se to Lauferovi povedlo, že vlastně vynalezl rozhlasovou sportovní reportáž na první pokus a k tomu bez jakékoli přípravy?

Posluchači Josefa Laufera milovali nejen pro jeho brilantní a barvité líčení průběhu utkání, ale také pro jeho často projevované ryzí sportovní smýšlení. Inteligence, noblesa, oduševnělost – to všechno tehdy patřilo k výbavě sportovního reportéra, který zdaleka nebyl jen fotbalovým fanouškem, ale také třeba milovníkem vážné hudby. I proto se Josef Laufer v neděli 3. října 1926 stal legendou.