Stálé otazníky kolem víz
Jednání o bezvízovém styku mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými je učebnicovým příkladem, jaký je rozdíl mezi deklaracemi přátelství a spojenectví a konkrétními otázkami, které se bytostně dotýkají zájmů těch, kteří deklarují. Česká republika má svou pravdu, občané spojence nejvěrnějšího už léta mohou cestovat do České republiky bez víz, proč tomu tedy není i naopak. Svou pravdu mají ale i Spojené státy.
Brání se přílivu nelegálních přistěhovalců, kteří s sebou přinášejí obrovské problémy. A zákony platí pro všechny a není možné činit výjimky, spojenců je mnoho a pracovních míst málo. Česká republika kritéria jednoduše neplnila, počet odmítnutých žadatelů o víza stále překračuje limit. A stejně je to s počtem nelegálně pobývajících Čechů ve Spojených státech na turistická víza. To je podstatné a nejde o žádnou aroganci, jednoduše, čeští občané se stále neumějí chovat jako občané vyspělí a nerespektují dohodnutá pravidla.
Přesto americká administrativa se snaží o vstřícnost, zejména ke svým evropským spojencům. Individuální vyjednávání se ale nelíbí zemím starým, které se bojí, že je také místo dosavadního zcela bezvízového styku do Spojených států nyní čeká komplikace ve formě elektronického dotazníku, který by měl platit pro Českou republiku a další východoevropské země.
Teď je jen otázka, zda-li je současná situace pro Čechy výhrou, remízou nebo prohrou. Dnešní rozhodnutí ministrů vnitra Evropské unie je v tomto směru určitě spíše nadějné. Přiznalo totiž jednotlivým zemím právo jednat se Spojenými státy i separátně, což pro Českou republiku znamená jednat dál o podobě elektronického systému registrace. Ale zároveň bude jednat i společně Evropská komise.
Pravdu má česká vláda, stejně jako její opozice. Česká republika skutečně po letech přešlapování diskusi rozvířila. Mluvit ale o třeskutém úspěchu také nelze. Elektronická registrace bude sice jednodušší a bez nákladů, ale zcela bezvízový styk to není, byť i staré evropské země se tomuto způsobu asi brzy nevyhnou. Možná by ale společný postup v dlouhodobějším horizontu donutil Spojené státy k ústupku, aby se mu vyhnuli všichni. Je například zvláštní, když ministr vnitra neumí odpovědět na otázku, co budou dělat ti, co nemají přístup na internet, jinak, než že pak budou mít problém, stejně jako všichni ostatní, co neprojdou touto procedurou.
Poučení budiž dvojí, i když možná rozporné. Když se věci nedaří, je dobře je popíchnout. Ale stejně tak je dobré, když Evropská unie postupuje společně, protože pak se teprve může chovat vůči světové mocnosti jako jiná světová mocnost. To sama Česká republika nezvládne. Platí to pro víza i pro radar.
