Stane se Železný konečně postradatelným?
"Já myslím, že právě mezi padesátým a pětašedesátým rokem života nastává čas, kdy by měl převzít odpovědnost za věci veřejné člověk, který prokázal schopnost řídit a myslet", řekl zhruba před měsícem pro víkendový magazín jednoho českého deníku bývalý ředitel televize Nova Vladimír Železný.
Svého času také senátor Českého parlamentu, dnes poslanec parlamentu Evropského a v neposlední řadě také lídr strany Nezávislí demokraté, s níž hodlá uspět příští rok ve volbách. Aby nehodlal, může si leckdo pomyslet. Když ho trestnímu stíhání vydali před dvěma lety kolegové v horní komoře a nyní i Bruselu, pak stále ještě může Železný odvrátit dopad případného odsouzení imunitou poslance. Konec konců, rozhodně ne málo občanů je přesvědčeno, že jeho vstup do praktické politiky má pouze tento účel - zasednout v některém zastupitelském sboru a požívat výsad nedotknutelnosti. A pokud jde o shora citovaný výrok - po té, co za Železného počínání (byť s tichým souhlasem politických špiček země), zaplatila Česká republika 10 miliard korun původnímu investoru později "v rukavičkách uloupené" TV Nova, se zdají řeči o prokázaném umění myslet a řídit a tedy o jakémsi vyšším povolání ke spravování země přinejmenším cynické, anebo prostě jen z úst někoho, kdo si nevidí na špičku nosu.
Aniž bychom snad jisté lídrovské schopnosti Železnému chtěli upírat. Problém ovšem je, jak s nimi nakládá. Jistě, dokázal si omotat kolem prstu v první polovině devadesátých let sněmovnu. Ta ochotně přistoupila na to, že Železný sice jako vůdčí figura společnosti CET 21 dostal licenci na provozování Novy za určitých podmínek, ale vůbec je neplnil. A tak mu dodatečně byly komerčně nevýhodné povinnosti odpuštěny. Nova se stala takřka přec noc miláčkem většiny populace, Železný byl jejím symbolem a disponoval vlivem, který budil u zákonodárců víc než respekt. Později se jej pak už většina politiků přímo bála, neboť jim zejména na příkladu až posedlé dehonestace tehdejšího prezidentského páru ukázal, čeho je polo-bulvární televize schopna. A dával tiše na srozuměnou - kdo půjde proti mně, toho vygumuji z veřejného povědomí. Schopný je až běhá mráz po zádech.
Když pak po několika letech usoudil, že investoři Novy dostali své peníze zpět a ještě vydělali, zahájil operaci vedoucí k jejich odstranění. A tehdy - i když to nelze prokázat - nabídl největším politickým silám v zemi svou podporu. Ty mu pak amorální transakci ve vší tichosti posvětily. Že Železný nakonec o Novu přišel, musela vlastně zajistit až mezinárodní arbitráž. Nicméně jemu samotnému se vlastně nic nestalo. Miliardu za prohru v soukromé arbitráži za něj uhradil nový majitel televize. A oněch zmíněných deset miliard z arbitráže, jíž prohrála Česká republika, se netýkalo jeho samého a zaplatili jsme je - defakto za politiky - my všichni. V jedné chvíli to se Železným vypadalo nahnutě. Nakonec se ale dostal k obstaveným majetkům (včetně sbírky moderního umění), suverénně zvítězil v senátních volbách a poměrně hladce se ocitl i v Evropském parlamentu.
Když to vše shrneme, pak skutečně prokázal schopnost myslet a řídit, o tom není sporu. Vybudoval nejúspěšnější soukromou televizi v postkomunistickém prostoru, měl víc moci než většina politiků a se těmi nejdůležitějšími se uměl dohodnout. Stal se multimilionářem a zároveň favoritem divácké obce. Svého času nejspíš vážně uvažoval o tom, že by mohl být jednou prezidentem. Teď tedy přišel o ochranu před trestním řízením, ačkoliv se stejně jako už dříve v českém senátu, pokoušel přesvědčit Evropský parlament, že je obětí politického pronásledování. K tomu ale chyběly přesvědčivé argumenty. Železný je stíhán kvůli zcela jiným věcem. Nyní jsou ve hře neproclené obrazy, ale kdo ví, co se ještě může objevit. Například pokus obejít platbu za první arbitráž - připomeňme, že šlo o kličku přes tajemnou společnost Astrona - nesl řadu rysů velkého podvodu.
A dopadne-li na Železného nakonec rameno spravedlnosti, může si leckdo říkat, že jsou neproclená umělecká díla velkých hodnot jen malou, zástupnou věcí a jeho hlavním přečinem je přece ta ukradená televize. Tu rozzlobení původní majitelé získali nazpátek, ovšem za peníze od státu, který ex-ředitel nyní zastupuje v Bruselu a který by - podle svých slov - chtěl dokonce řídit. Bude-li potrestán za něco jiného, leckdo si připomene, že Al Capona nakonec americká justice kdysi zavřela za pouhé daňové úniky, když mu spoustu hrdelních činů nedokázala. Samozřejmě, Železný není gangsterským bossem s krví na rukou.
Ale když se ohlédneme za jeho působením, pak můžeme zahlédnout jisté mafiánské prvky i postavy, byť elegantně oblečené a se vzletnými větami na rtech. Jak si nyní povede v Železného kauze soud a co připravili vyšetřovatelé, na to je třeba ještě počkat. Řízení se patrně rozběhne ještě před parlamentními volbami, ale roztáhnout jej jeho právníkové hravě svedou.
Železný zatím bude mobilizovat všechny síly, aby Nezávislé demokraty dotlačil do sněmovny. Na první pohled se to zdá zbytečné, neboť i sněmovna by jej nejspíš vydala. Ale - co když Železný uspěje natolik, aby se jeho strana stala součástí vládní koalice? I potom by jej parlamentní většina zbavila imunity? Když ho bude životně potřebovat? Nezapomeňme, že už jednou Vladimíra Železného politikové považovali za nepostradatelného.
