Staronové otázky kolem arbitráže kvůli TV NOVA
Pokud paměť sahá, zatím žádná speciální vyšetřovací komise sněmovny nedošla k výsledku, který by něco zásadního znamenal a mohl by například nastartovat další pokračování toho kterého případu. Spíš to vypadá, že práce komise obvykle slouží k určité medializaci jistých politických postojů a lze jí do jisté míry považovat za součást permanentního zápolení mezi momentální opozicí a vládním uskupením - ať už je tvoří kterékoli strany.
Komise jsou ovšem sestavovány podle politického klíče, tedy poměru sil ve sněmovně a to znamená, že případný nález nepříjemný řekněme stranám tvořícím ministerský kabinet jejich zástupci dostatečně rozmělní a vše se rozplyne v nicotě. A poslanci nadto nemají k dispozici takové nástroje jako policie či soudy, takže se dost těžko mohou k něčemu závažnému dobrat. Nestalo se tak ani v kauze uvalení nucené správy na IPB, jejího následného převzetí Československou obchodní bankou a míře poskytnutých záruk státu za případné ztráty ČSOB. Iniciátoři vytvoření komise, tedy především zástupci opoziční ODS, také jistě tušili, že dostatečně silná ČSSD nepřipustí, aby byla tehdejší Zemanova vláda označena za viníka, kterého je třeba hnát k odpovědnosti.
Občas se něco daří ukázat, že je třeba určitý případ nesmyslně zveličený a nestojí za hlubší průhled. Jako tomu bylo poměrně nedávno, když ne sice mimořádná komise, ale stálá, kontrolující BIS, více méně smetla ze stolu obvinění, jenž vznesl kontroverzní poslanec ČSSD Josef Hojdar, který tvrdil, že jej "biska" sleduje a odposlouchává, respektive že by tak činila z politických důvodů, neboť je docela dobře možné, že se Hojdar ocitl v jejím hledáčku díky svým stykům s jistými nedůvěryhodnými podnikatelskými kruhy.
Ale jak už bylo řečeno, k medializaci jednotlivých případů a znepříjemňování života vládním stranám mimořádné komise posloužit mohou. A hlavně - drobně nahlodávají důvěru občanů v subjekty, které jsou právě u moci. Nic se sice nezjistí, ale pochybnosti aspoň nějakou chvíli víří v povětří a čím se tak děje častěji, tím pro opozici lépe.
Nyní se sněmovní vyšetřovací komise zabývá tím, zda bylo učiněno vše pro to, aby český stát neprohrál známou mezinárodní arbitráž kvůli TV Nova. Tedy rozuměj, zda vláda mohla zabránit ztrátě neuvěřitelných deseti a půl miliard. Podstata tohoto vyšetřování se zdá předem dost absurdní. Ministerstvo financí, které v průběhu arbitráže na podnět společnosti CME určilo české zástupce v trojčlenném rozhodcovském týmu, řídili nejprve Pavel Mertlík a po něm Jiří Rusnok. Těžko předpokládat, že některý z nich před komisí označí výběr arbitrů Bohuslava Kleina a Jaroslava Hádla za omyl a vezme za jejich neúspěch odpovědnost na sebe. Oba arbitři také měli bezpochyby nějaké zkušenosti a renomé a rozhodně nebylo v jejich zájmu odejít od sporu s nepořízenou. Možná se dali najít ostřejší obhájci českých zájmů, možná jim mělo ministerstvo poskytnout lepší podmínky, ale i kdyby tomu tak bylo, jsou to věci černé na bílém neprokazatelné a těžko z toho někoho vinit. Rusnok k tomu ostatně řekl (cituji): ""To je jako, když postavíte daviscupový tým a nakonec se ukáže, že hráč, kterého jste postavil, asi zrovna nebyl ten pravý na toho soupeře, kterého jsme měli. To se velmi obtížně dá nějak ex post hodnotit.," Možná tím exministr připustil, že výběr oněch reprezentantů mohl být lepší, ale z toho pořád nic nevyplývá. Rusnok mimochodem ještě před komisí tento pátek řekl, že v arbitráži je velmi individuální věcí, jakou pozici si každý arbitr vybuduje a pozice těch českých prý nebyla moc dobrá, ale neklade jim to za vinu.
Pro opozici je přesto rokování komise zajímavé, neboť se snaží veřejnosti sdělit, že ona by prohru nepřipustila a stát by nemusel sahat tak hluboko do kasy. Ale Hándl přece odmítl podepsat závěr arbitráže a tvrdil, že tribunál jednal v neprospěch české strany. Verdikt se mu sice zvrátit nepovedlo, ale vůči státu se choval zřejmě loajálně. Dokonce asi zpochybněním výroku dvou zbývajících renomovaných arbitrů vstoupil na poměrně tenký led, pokud jde o mezinárodní zvyklosti.
Překvapivé také není, že vládní strany označují za viníka celé situace kolem TV Nova tehdejší Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, která nezabránila vlastně žádnému, z kroků tehdejšího ředitele Novy Vladimíra Železného akcionářsky ovládajícího společnost CET 21, jež držela vysílací licenci. Rada dlouhodobě říkala, že nemá po ruce nástroje jak ovlivňovat vývoj vztahů mezi původním investorem Novy Lauderem a Železným, neboť jde o podnikatelskou činnost, která s vysíláním televize přímo nesouvisí. To bylo arbitrům dobře známé a zakládalo to podle všeho nepříliš dobrou výchozí pozici pro české zástupce. Nepřímo to Rusnok přiznal během pátečního slyšení před sněmovní komisí. Uvedl však také, že v konečném důsledku za prohru českého státu asi může (opět cituji) "i náš velmi nejednotný postoj vnitřně." To si lze vysvětlovat jedině tak, že podle něho měly na výsledek vliv domácí politické spory kolem Železného počínání, že zpochybňování legality a hlavně etiky těchto kroků se odrazilo v samotném řízení. Těžko říci, zda se takovými věcmi nechají rozhodčí v podobných řízeních ovlivnit, ale těžko českým politikům zazlívat, že se někteří z nich dívali na Železného kličky dost znechuceně. Měli snad v zájmu státu zavřít oči a podporovat ho? Pokud se domnívali, že jde o nečistou hru, těžko to mohli v zájmu státní pokladny zapřít.
Aniž bychom chtěli prorokovat, můžeme jen opakovat, že sněmovní komise nenajde nic relevantního, ale před letošními trojími volbami zástupci opozice budou hlasitě na liknavý přístup vlády poukazovat. Nic víc,nic méně. Neblahá a časem už odvátá kauza TV Nova, ale stále aktuálně volá po tom, aby pravidla podnikání na mediálním trhu dostala konečně nějaký pevnější řád. Respektive aby politikové konečně odmítli silné a stabilní pokušení držet elektronická média prostřednictvím Rady pro rozhlasové a televizní vysílání pod kontrolou.
Rusnok odmítl, že by se český stát ve sporu choval laxně. Za velmi jednostranné hodnocení považuje názor Železného, podle něhož byla prohraná arbitráž výsledkem řízeného podvodu. "Žádné takové informace nemám ani je nehledám," uvedl Rusnok. Mertlík se k průběhu a výsledkům arbitráže konkrétně nevyjádřil. Vyšetřovací komisi objasnil mechanismus výběru právních zástupců Česka ve sporu s CME a arbitrů. Mertlík vypovídal před komisí zhruba 40 a Rusnok asi 30 minut. Oba nezávisle na sobě novinářům shodně popsali to, co komisi sdělili. "Stručně jsem odpověděl, na co jsem si pamatoval," řekl Mertlík. Rusnok za sebe řekl: "Mluvil jsem o všem, na co jsem si vzpomněl v dané věci."
