Stát jako podnikatel v SRN
V boji proti stále se zvětšující krizi zesiluje německá kancléřka Angela Merkelová vliv státu na hospodářství, jako to koneckonců činí Francouzi, Američané i jiné země. Německá vláda si kupuje podíly v bankách a vsadila na podporu některých oborů a firem.
Dohromady chce do hospodářství napumpovat v letech 2009 a 2010 celkem 480 miliard eur, z toho 80 miliard přijde na kapitálovou pomoc a riziková podnikání, sto miliard má vytvořit ochranný deštník podnikatelům, tedy pomoci jim v době krize se splácení kreditů a půjček a 50 miliard má přijít na snižování daní, přídavky na děti, příplatky na sešrotování starých aut pro ty, kteří si koupí nové vozy, zbytek tvoří převážně rezervy atd.
Tato obrovská pomoc je poněkud překvapivá, protože paní kancléřka se ještě před pár týdny proti podobnému protikrizovému programu silně ohrazovala. Tvrdila, že se nesmí stát míchat do reálného hospodářství. Jenže zřejmě stačila hrozba, že před blížícími se celostátními volbami v příštím roce a řadou zemských voleb v letošním roce, by velký nárůst nezaměstnanosti mohl hodně zamíchat s politickými kartami v zemi, a proto obrátila. To, co německá vláda představila, je nejrazantnější program na podporu konjunktury od konce druhé světové války. Do něj například patří pětadvacetiprocentní účast státu ve frankfurtské Comerzbank a podobný plán se připravuje pro ohroženou banku Hypo Real v Mnichově. Rovněž se vážně uvažuje například o pomoci rodinné firmě Schaeffler Gruppe v městě Herzogenaurach či slavné porcelánce Rosenthal. To už je něco, co bylo donedávna naprosto nepředstavitelné, aby se stát přímo podílel na průmyslovém podnikání. Tomu by se říkalo zestátnění.
Přesto ale v dnešní době má pro tyto kroky vláda dobré důvody: Mezinárodní finanční krize se vyvinula v nejhorší krizi v dějinách Spolkové republiky a dostala řadu velkých bank na pokraj krachu. Dokonce i velké a donedávna zdravé koncerny dostávají kredity za kondice, které pro obchod jsou v normální době zcela nerentabilní. Problém je na druhé straně v tom, podle některých expertů, že zásahy do hospodářství jdou příliš hluboko a nejspíš povedou ke slučování podniků a vzniknou noví superpodnikatelé. Další experti upozorňují, že tímto krokem se Německo začne přibližovat francouzskému modelu a hlavně vládě vytýkají, že se zaměřuje i na podporu konkrétních průmyslových sektorů, jako třeba automobilového průmyslu, místo na celoplošnou podporu veškerého podnikání.
Paní kncléřka Merkelová s podporou v době krize sice souhlasila, představila ji, ale podle pozorovatelů, kteří se jednání zúčastnili, mezi oběma tábory trochu lavíruje a vládními kroky si není sama příliš jistá.
Důvod je zřejmý: Každý přemýšlivý člověk se musí ptát, jestli vláda a obzvláště křesťanští demokraté v době krize ještě vůbec věří na základní zásady tržního hospodářství, nebo jestli chtějí, aby hospodářství řídil stát.
Zmíněný 25 procentní podíl, který chce vláda vložit do Commerzbank ve Frankfurtu, činí v reálu 18 miliard eur, aby - dle vlády - byla tato banka mimo jakákoliv ohrožení. Jenže odborníci vědí, že tomu je jinak: Ve skutečnosti totiž jde o to, aby mohlo dojít ke spojení frankfurtské banky s Dresdner Bank, a tím se bude chránit pojišťovna Alianz, které donedávna Dresdner Bank patřila. Na tomto malém příkladu je vidět, k čemu bude asi docházet a jak je vše propojeno a hlavně jak to může ohrozit konkurenční prostředí v Německu.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
