Stěžejní okamžiky pašijového týdne
Svatý, nebo chcete-li pašijový, týden začne už zítra. Křesťané si v něm připomínají Ježíšův vjezd do Jeruzaléma, poslední večeři s učedníky a jeho umučení.
Prvním ze dnů Svatého týdne je Květná neděle, kdy Ježíš vjíždí na oslátku do Jeruzaléma, aby tam oslavil židovské Velikonoce. Na jednu stranu je Květná neděle plná radosti, protože připomíná, jak lidé v Jeruzalémě Ježíše vítají způsobem, jakým se vítá panovník. Kladou na cestu svá roucha a ratolesti. Na druhou stranu se tu už objevuje utrpení a bolest, vysvětluje kněz Miloš Szabo:
„Všechno to utrpení a bolest začíná konkrétně nabývat na podobě na tu Květnou neděli, kdy Ježíš vstupuje do Jeruzaléma a lidé se na venek tváří, že jsou jeho příznivci, a mávají mu na pozdrav, tak přesto v jeho srdci probíhá bolest z toho, že vidí jejich licoměrnost. To znamená, za pár dnů ti samí lidé, kteří přišli na svátky do Jeruzaléma, budou křičet: Ukřižuj ho!“
Při bohoslužbách Květné neděle vjezd do Jeruzaléma připomíná průvod s ratolestmi, u nás nejčastěji s kočičkami, se kterými věřící vcházejí společně do chrámu:
„Lidé, kteří budou procházet zítra kolem kostelů, mohou vidět na začátku bohoslužby ten hlouček věřících, kteří drží ratolesti, kněz přichází mezi ně, reprezentuje toho Krista, který vstupuje do Jeruzaléma.“
Zvláštnost tohoto vstupu nás má probudit z letargie a každodenního prožívání, říká Miloš Szabo:
„Lidé si mají tento den připomenout, že by se neměli podobat těm lidem, kteří tenkrát u brány Jeruzaléma čekali na Krista, vítali ho tam a potom vzápětí ho byli schopni zradit, ale měli by tam vstupovat s odhodláním s Ježíšem prožít i to utrpení i ty bolesti. Nezradit ho, zůstat s ním.“
Dalším výrazným dnem Svatého týdne je Zelený čtvrtek.
„Na Zelený čtvrtek je ta mše zvláště krásná, protože si připomínáme první mši, která se odehrála tenkrát ve večeřadle.“
Ježíš během ní ustanovil učedníky za první kněze.
„Proto se tento den kněží slavnostně dopoledne scházejí se svým biskupem. V průběhu této slavnosti předává biskup kněžím oleje, které se používají při křtu, při biřmování, při pomazání nemocných.“
V podvečer pak slaví kněží mši ve svých farnostech. To, že Kristus přišel, aby sloužil a ne aby se jemu sloužilo, během ní připomíná obřad, při němž kněz myje nohy dvanácti mužům.
„Ten kněz by měl pamatovat na to, co nám ukazuje papež František, že mezi těmi muži by neměli být pouze jeho kamarádi nebo ti nejbližší, ale možná i ti nejchudší. Aspoň pro mě je to vždy jeden ze silných okamžiků Zeleného čtvrtku.
Velký pátek je pak připomínkou Ježíšovy smrti na kříži.
„Myslím, že každý, kdo někdy přišel o drahého člověka, tak ví, jak velká je ta vnitřní bolest a proto je tam půst, proto jaksi nepřipadá v úvahu, ne proto, že to církev zakazuje , ale vnitřně by neměl člověk se v tento den se radovat, nějaké veselí, hudba. Velký pátek by měl pro nás znamenat zastavení se v čase.“
Dnem ticha je také Bílá sobota, která předchází slavnosti Zmrtvýchvstání. O těch ale zase za týden.
