Sunitský radikalismus v Íránu

Mezi nimi se v posledních dnech, ale i měsících více mluví o Balúčích. Ti představují jen asi dvě procenta íránské populace, a v pestré směsici íránských menšin určitě nepatří k největším. Jistě ale patří k těm nejméně spokojeným, budeme-li to měřit počtem násilných akcí podnikaných proti íránskému státu a společnosti.

V posledních několika letech na sebe upozornila násilná skupina, která sama sebe nazývá Džundalláh, tedy Boží vojáci. Jejími členy jsou zmínění Balúčové, i když není jasné, jak velkou podporu mají. Její síla se odhaduje na sto až tisíc mužů, většinou však nejde o klasické bojovníky, ale o kladeče náloží a podobně. Právě při pumových útocích zahynuly možná už stovky lidí - mezi nejznámější útoky patří říjnový atentát, při kterém zahynulo kolem čtyřiceti lidí, z toho 15 příslušníků Revolučních gard. Zaútočili ale také na šíitské věřící v mešitě v Záhedánu, o dalších incidentech nemluvě.

Představitelé Džundalláhu tvrdí, že neusilují o odtržení od Íránu, ale že jen chtějí upozornit na nepřející politiku centrální vlády vůči chudému a odlehlému regionu. Situaci komplikuje fakt, že Balúčové jsou sunnité, zatímco íránský režim se silně identifikuje se šíitským islámem.

Írán tedy nikoli náhodou považuje Džundalláh za jednoho ze svých důležitých vnitřních nepřátel. Nyní se íránským bezpečnostním službám podařilo chytit údajného šéfa této organizace, Abdolmaleka Rígího. Je téměř jisté, že dříve nebo později skončí na popravišti. Íránci už druhý rok vězní i Rígího bratra Abdolhamida, kterého do Íránu vydal Pákistán. Ten na svou popravu zatím čeká.

Zatím panují nejasnosti, jak byl vlastně Rígí zadržen. Podle některých zpráv byl zajat na území Íránu, podle jednoho poslance byl však zadržen tak, že íránské letectvo donutilo přistát letoun letící z Dubaje do Kyrgyzstánu, a na letišti Rígího zatklo. I když jde o metodu velmi spornou, íránské úřady mají důvod slavit - jde přinejmenším o velký propagandistický úspěch.

Podle íránských prohlášení je Rígí i jeho organizace v prvé řadě nástrojem ciziny. Nejčastěji je spojují s Amerikou, Izraelem a Británií, což jsou tři nejoblíbenější nepřátelé Íránu. Padají však také zmínky o pákistánské tajné službě, Saúdské Arábii, případně i Tálibánu a Al Kajdě, což jsou vesměs velmi sunnitské státy a organizace. Je také pravděpodobné, že bojovníci Džundalláhu mohou využívat skutečnosti, že jejich hornatá země jim poskytuje snadný úkryt, a zejména možnost přecházet do Pákistánu, kde žije většina Balúčů.

Íránské úřady zejména tvrdí, že Rígí je financován z Ameriky, že krátce před svým zadržením pobýval v neidentifikovaném americkém vojenském táboře, a že mu Američané obstarali falešný afghánský pas. Jde převážně o tradiční propagandistická obvinění, protože Rígí byl podle Íránců i v žoldu Izraele, což je velmi nepravděpodobné, ale přece jen je zajímavé, že americkou stopu před časem potvrdil například i americký novinář Seymour Hersh. Tedy muž, který jako první psal o násilnostech ve vietnamském My Lai a zneužívání vězňů v irácké věznici Abú Ghrajb. Hersh je sice znám jako velmi vyhrocený kritik jakékoli americké vlády, ale je pravda, že Džundalláh není na americkém seznamu teroristických organizací. USA jakékoli spojení s Džundalláhem popírá.

Otázkou nyní je, co po zatčení Rígího bude s povstaleckou, nebo spíše jen násilnou aktivitou v Sistánu a Balúčistánu, tedy zda utichne, a nebo zda se ukáže, že nezávisí na činnosti jednoho konkrétního vůdce, ale naopak koření v široce rozšířené nespokojenosti. Balúčové, kterých je ve světě asi 10 až 15 milionů, sami sebe vidí podobně, jako třeba Kurdové, tedy jako poměrně početný národ bez vlastního státu, rozptýlený v okolních zemích. Navíc je pravda, že íránský Balúčistán je zanedbaný, velmi chudý a jde také o místo, kde jen kvete drogový obchod. Z hlediska Íránu jde o velmi citlivé místo, kde hraničí s Pákistánem a Afghánistánem.

Jak jsme ji uvedli, dva miliony íránských Balúčů nepředstavují zdaleka jedinou nespokojenou menšinu. Podobný problém pro íránskou bezpečnost a stabilitu představují třeba Arabové na jihu nebo Kurdové na severu Íránu. Celkově etnické menšiny představují téměř polovinu íránského obyvatelstva, což je neobvykle mnoho. Režim také čelí odporu roajalistů, extrémní levice nebo naopak radikálním šíitům, o momentálním tlaku liberální veřejnosti ani nemluvě. Při kalkulaci s uvažováním a reakcemi současného íránského režimu je třeba s tím počítat. A to zejména v tom smyslu, že íránský režim se cítí zevnitř ohrožený více, než si myslíme, a jeho reakce vůči Západu mohou být přehnané a tedy i nebezpečné.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .