Svatý Kryštof musel zaplakat
Akce Kryštof skončila, zapomeňte. Tak by se dala zjednodušeně zhodnotit největší dopravní akce policie za poslední dobu, pojmenovaná podle patrona poutníků a řidičů. Potvrdila totiž stav, který každý člověk za volantem vnímá už léta. Tedy, že drtivá většina řidičů si neláme hlavu s dodržováním dopravních předpisů a že na silnicích se většinou uplatňuje právo silnějšího. Tím je ten, kdo sedí za volantem výkonnějšího a bezpečnějšího vozu.
S ním si často dovolí bezohlednou jízdu, nerespektuje předpisy, sází na štěstí, neláme si hlavu s policisty a stále častěji způsobuje vážnou dopravní nehodu. Dokud k ní nedojde, ohrožuje provoz a provokuje policisty. Buďto jim vůbec nezastaví, nebo zaplatí pro něj směšnou pokutu. V nejhorším případě policistům strčí do kapsy pár tisícovek, aby zbytečně nedělali rozruch. Převedeno do řeči čísel. Z policejních statistik vyplývá, že policisté za dobu trvání akce Kryštof zkontrolovali zhruba čtvrt milionu vozidel. Zjistili, že se přestupku dopustilo zhruba sto tisíc řidičů. Stovky z nich řídili pod vlivem alkoholu. Tisíce vozů neměli platnou technickou kontrolu, nebo nějakým způsobem nevyhovovaly bezpečnému provozu.
Naměření překročení povolené rychlosti šlo do tisíců. Kdyby se podobná akce konala před několika lety nebo za pár let, byly by její výsledky patrně obdobné. Jedna akce na změnu chování na silnicích totiž zdaleka nestačí. Může maximálně ovlivnit počínání těch řidičů, kteří občas nějaký ten předpis poruší, ale jinak si vedou za volantem celkem ukázněně. Naopak pirátů silnic se podobné opatření ani nedotkne. Názorný příklad bohužel s tragickým koncem přinesl závěr akce Kryštof v Českém Těšíně.
Tam namol opilý a agresivní řidič mercedesu doslova smetl ze silnice policejní vůz a zabil tři strážce zákona. Přitom o zpřísnění silničních kontrol musel z médií vědět prakticky každý. Je vidět, že určitému typu lidí to bylo naprosto jedno. Svědčí o tom také statistiky z posledního víkendu. Podle nich přišli na silnicích o život třicet čtyři lidi. Zkrátka jízda automobilem patří v České republice mezi pořádně rizikové činnosti. Samozřejmě, že by všechno mohlo být jinak.
V době, kdy je cestování autem téměř životní nutností, by piráty silnic umravnila permanentní hrozba ztráty řidičského průkazu. V současné době ho policisté na místě odebrat nemohou. A v dalším řízení existuje příliš možností, jak nakonec o řidičák nepřijít, včetně různých korupčních triků. Vzhledem k nedostatku policistů v terénu, se navíc vyplatí určitým lidem riskovat jízdu bez dokladů. Pokud nemají mimořádnou smůlu, nikdo je neodhalí. Pokud ano, nemusí nutně skončit za mřížemi, kvůli maření soudního rozhodnutí. Z toho všeho vyplývá, že akce Kryštof neměla prakticky smysl.
Ohleduplných řidičů během jejího trvání nepřibylo, mrtvých na silnicích neubylo. Potvrdilo se, že značná část českých řidičů je agresivních, neukázněných a ignorujících zásady bezpečného provozu. Vyznění akce rovněž potvrdilo, že vedení resortu a policie vnímá funkci mužů zákona, jako strašáka nad občany ochotnými respektovat pravidla hry. Akce Kryštof tak mohla přinést uspokojení snad jedině ministru vnitra Stanislavu Grossovi a policejnímu presidentovi Jiřímu Koláři. Ti si mohli na chvíli oddechnout.
Policie se ukázala v akci a odvedla pozornost veřejnosti od diskuse o tom, proč tak lajdácky vyšetřuje záhadná úmrtí a proč tak málo dělá proti korupci ve vlastních řadách, proč tak málo působí preventivně na veřejnost. Také už se nehovoří o tom, zda jsou Kolář s Grossem muži na svých místech a zda by nebylo lepší, kdyby odešli. Tím spíš, že podle průzkumů veřejného mínění došlo v poslední době k rapidnímu poklesu důvěry občanů v práci policie. Propad je téměř padesátiprocentní.
Nelze se pak divit, že policisté nemají velkou autoritu u veřejnosti. To se samozřejmě promítá také do chování řidičů. Pokud nebudou mít před uniformou patřičný respekt, nepomohou ani sebelepší zákony. Ostatně nový ministr spravedlnosti Karel Čermák při nástupu do funkce prohlásil, že je lepší mít horší zákony, ale kvalitní soudce, než naopak. Totéž by si měl uvědomit ministr vnitra Stanislav Gross. Kdo jiný by měl za prestiž policie v očích veřejnosti nést odpovědnost než on. Větší autoritu může policejní sbor dosáhnout v momentě, kdy o něm nebudou lidé uvažovat jako o zkorumpované bandě, která za patřičný obnos zavře oči před jakýmkoli prohřeškem.
Problém je v tom, že kvůli některým podezřelým aktivitám Grossovy manželky a kvůli telefonátům a kontaktům ministra s pochybnými podnikateli, visí nad samotným Grossem stín podezření. Když se k tomu přidá Grossovo hájení neakceschopné policie tím, že potřebuje lepší zákony, měl by Gross uvolnit své místo člověku s jinou filozofií. Osobnosti, která by své podřízené vedla k nulové toleranci vůči přestupkům a k maximálnímu trestání jakýchkoli náznaků korupce.
Pak by se možná zjistilo, že policie není až tak bezmocná, jak ministr i policejní president rádi na veřejnosti opakují. A nebyla by k tomu potřeba žádná akce Kryštof.
