Švédsko se soustředí na Stockholm, stěhování Kiruny nikoho moc nezajímalo. I proto jsem o tom natočila film, říká Greta Stocklassa
Loni touto dobou měl na Mezinárodním filmovém festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě premiéru snímek Kiruna – překrásný nový svět dokumentaristky Grety Stocklassy. V kinech se kvůli koronaviru příliš neohřál, vidět ho ale lze on-line. Film i sebe představila autorka ve Vizitce, kam ji pozval Ondřej Cihlář.
Greta Stocklassa se narodila do česko-švédské rodiny. Vyrůstala v Opočně a na gymnázium chodila ve Stockholmu, pak se ale rozhodla pro návrat do České republiky a pro studium Katedry dokumentární tvorby na FAMU. Když ve škole dostala úkol natočit portrét, napadlo ji, že by se mohla vydat do města, o kterém v době svého života ve Švédsku slyšela ve zprávách: sedmnáctitisícová Kiruna, město postavené v nejsevernějším cípu země okolo obřích dolů železné rudy, se bude o tři kilometry stěhovat.
Záhy zjistila, že příběh místa vydá na delší materiál, a začal tak vznikat dokument Kiruna – překrásný nový svět. Českou premiéru měl před rokem na festivalu v Jihlavě, do Švédska už se ale kvůli koronavirové pandemii nedostal. Příliš se neohřál ani v tuzemských kinech, v současné době ho tak mohou zájemci vidět na platformě dafilms.cz.
Kiruna jako metafora společnosti
Jak Greta Stocklassa ve Vizitce řekla, Švédsko i díky svému protáhlému tvaru soustřeďuje pozornosti zejména na hlavní město Stockholm. Třináct let stará zpráva o chystaném stěhování Kiruny tak prý médii jen tak prosvištěla. V důlním městě se přitom děly věci, se kterými se člověk nepotkává každý den: nákladní auta převážela z místa na místo sto let staré dřevěné domky, směr měnily silnice a místní lidé pociťovali úzkost z vytrhaných kořenů. „My jsme přestali točit, když postavili novou radnici. Na okraji Kiruny vyrostla bizarní předimenzovaná budova se zlatou střechou, starou radnici zbourali,“ popisuje Stocklassa. Přesun veškeré infrastruktury ovšem podle ní nebude hotový dříve než zhruba za patnáct let.
Dění v Kiruně vnímá Stocklassa jako metaforu společnosti. „Když jsem do Kiruny v roce 2015 začala jezdit, všimla jsem si, že se tam koncentrují otázky, které se řeší i v Praze nebo ve Stockholmu,“ říká. „Tehdy byla na vrcholu migrační vlna, a i do Kiruny přišlo tisíc žádostí o azyl. Hodně se tam taky řeší ekologie a udržitelnost, protože kov, jehož těžba dřív nebo později skončí, strašně ničí krajinu. Do toho jsem se dozvěděla o původním obyvatelstvu, hodně se tu řeší otázka identity.“
Ve Vizitce mluvila Greta Stocklassa o tom, co ji jako dospívající dívku lákalo na České republice („touha zažít volnost a napětí“), proč se rozhodla, že na vlnách Vltavy nechá pustit písničku od popové zpěvačka Avril Lavigne, jak se na ni jako dívku z česko – švédské rodiny dívali sousedi v „lepší“ stockholmské čtvrti, jaký panuje vztah mezi severskými zeměmi („Švédi se vidí jako pánové Skandinávie“) anebo jak ona i její švédští vrstevníci vnímají skupinu ABBA.
Kdo je tady zbytečný?
Když se po střední škole rozhodla pro studium filmu, pražská FAMU pro ni byla jasná volba. Na „své“ katedře si dnes váží zejména plurality názorů a dynamického nehomogenního prostředí. „Ve třeťáku jsem ale měla šílenou krizi, protože na katedře je na lidi vyvíjený zvláštní tlak. Často se tu nehodnotí jen předvedené dílo, ale i člověk jako takový,“ vysvětluje. „Je to hodně osobní, někdy jsem si říkala, jestli tedy nejsem zbytečná i já, když někomu přijde zbytečný můj film.“ V současné době pracuje na absolventském snímku; bude to hraný film s maskou dokumentu, který vypráví o mezinárodní komisi, jež v Praze rozhoduje o tom, jakou zprávu poslat mimozemšťanům do vesmíru.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
