Svět je z Obamy (zatím) nadšen

Jako relativně střízlivý se projevil jinak velmi expresívní francouzský prezident Sarkozy, když řekl, že Obamovým úkolem je hájit americké zájmy, a nikoli dávat dárky Evropanům. Vždyť Obama ještě nedávno hovořil o stažení amerických vojáků z Iráku do 16-ti měsíců po svém nástupu, tedy mnohem dříve než je stanoveno americko-iráckou dohodou. Obama se tedy už v inauguračním projevu opravil, a mluvil o "rozumném" termínu stažení. Jistě věděl, o čem mluvil. Situace v Iráku se lepší, ale je křehká - právě v den jeho nástupu do funkce zahynulo při atentátu pět Iráčanů. Možná, že "rozumné" stažení znamená takový odchod, který bude provedený v pravou chvíli, a nikoli co nejdříve.

Podobné je to s osudem Guantánama, které tak kazilo pověst Spojených států. Očekávalo se, že Guantánamo brzy po 20. lednu skončí. Obama nyní ovšem neřekl, že ho zruší, ale nechal na čtyři měsíce zastavit trestní řízení s vězněnými muži a teď se bude zkoumat, co dál. Sami příbuzní vězněných mužů ovšem paradoxně požadují pokračování procesů. Zdá se tedy, že zvláštním vojenským soudům věří víc než Obamovým odkladům, která mají zajistit případný spravedlivější průběh řízení.

Obama tedy pomalu vycouvává, ale nic z toho zatím evropské nadšení nemůže zchladit. Zároveň každá země klade u Obamy důraz na něco jiného. Například francouzské listy i francouzští politici se neustále vracejí k otázce obnovené spolupráce s Evropou. Americký unilateralismus a Bushova rozhodnost ve sledování amerických cílů i za cenu roztržky s částí západní Evropy Francouze zarmucovala natolik, že východoevropskou spolupráci s Washingtonem buď považovali za zradu Evropy, a nebo ji ignorovali a považovali Bushe za anti-evropského.

Tento dojem může Obama nyní relativně snadno napravit, a zdá se, že se bude více zajímat o západoevropské názory. Tato idyla však možná bude trvat jen do okamžiku, kdy začne brát rovnoprávnost obou stran Atlantiku opravdu vážně. Jakmile 5. března začne summit NATO v Bruselu, bude muset Evropa sama sobě odpovědět na otázku, zda je opravdu rovnocenným partnerem a zda je tedy ochotna dorovnat počty chybějících jednotek ISAF v Afghánistánu. A co se týče Evropou tak kritizovaného Guantánama, z evropských států zatím jen Španělsko dalo jednoznačně najevo, že je ochotno některé z propuštěných vězňů přijmout na svém území.

Francouzi se také zamýšlejí nad tím, co bude příchod charismatického Obamy znamenat pro roli jejich země a zejména jejich prezidenta ve světě. Období prázdna v čele světa, které umožnilo Sarkozymu zazářit, už pominulo, a je jasné, že sebeaktivnější prezident šedesátilimionové Francie nemůže konkurovat Obamovi, který stojí v čele pětinásobně velkého státu. Zatímco část Francouzů se loučí s tímto údobím s lítostí, někteří francouzští socialisté dávají Sarkozymu najevo svou škodolibost.

Německé komentáře se také vracejí ke naději na rovnoprávnou spolupráci s Amerikou, a také věří v návrat Ameriky, která by byla respektovaným vůdcem a morálním vzorem pro Evropu. Německý anti-amerikanismus totiž často není ničím jiným než zklamanou láskou. Süddeutsche Zeitung proto zcela správně říká, že Obamova role spočívá v tom, že vrátil Americe přitažlivost. Není také asi náhoda, že právě německé listy se také opakovaně vrací k faktu, že Obama je první černošský prezident, a jde tedy o epochální zlom v amerických dějinách. I střízlivý Die Welt se k tomuto chóru připojil a jeho komentátor neváhal tvrdit, že 20. leden roku 2009 je pro Spojené státy tím, čím byl pro německo 9. listopad 1989, kdy padla Berlínská zeď. Zároveň se ale německé komentáře vyznačují určitou skepsí vůči tomu, že Obama nakonec splní všechna očekávání, která do něj lidé vkládají. Listy konstatují, že nový prezident nemůže být zázračným léčitelem a že by tedy mělo stačit, pokud změní mezinárodní atmosféru a způsob, jakým jsou Spojené státy momentálně vnímány.

Jestliže německý postoj můžeme označit za střízlivý, pak ruské stanovisko přinejmenším skeptické. Například komentář listu Kommersant upozorňuje na to, že lidé v Obamově týmu, kteří mají za úkol řešit současnou globální krizi, jsou titíž lidé, kteří už v 90. letech pracovali pro Clintona. A právě tato garnitura je podle ruského listu zodpovědná za deregulační opatření, která vedla až k loňskému kolapsu finančních trhů. Rusy však na Obamovi zajímá především jeho zahraniční politika, jejíž základy byly také položeny ještě v 90. letech za Clintona. Současné Rusko vnímá Ameriku jako zemi, která škodí ruským zájmům - tedy rozšiřuje NATO na východ, vytěsňuje Moskvu z postsovětského teritoria, tlačí na Rusko kvůli jeho jaderné a zbrojní spolupráci s Íránem, chce postavit radar v Česku a tak dále. "Není žádný důvod myslet si, že nová administrativa ve Washingtonu nebude v tomto úsilí pokračovat, píše se v Kommersantu, a autor článku dodává, že na rozdíl od Clintona, který měl co do činění s Jelcinem, nyní bude proti Obamovi stát neústupný Putin.

Zatímco tedy Francouzi jsou nadšení, Němci opatrní a Rusové skeptičtí, arabské reakce se pohybují na celé této škále. Bush byl na Blízkém východě vnímám s velkou nevraživostí, jak se ukázalo poté, co Iráčan vrhnuvší botu po americkém prezidentovi byl veřejností mnoha arabských států spontánně prohlášen za hrdinu. Lidé v arabských zemích mluví o tom, že Obama bude více než kterýkoli jiný americký politik schopen vnímat arabský pohled. Šéf Ligy arabských států vyjádřil naději, že Blízký východ se dostane na první příčku americké zahraničně-politické agendy. V inauguračním projevu Obama také přímo zmínil muslimský svět a prohlásil, že usiluje o novou úroveň vzájemných vztahů, založenou na vzájemném respektu. Už nyní mu ovšem muslimové vyčítají, že mlčel během izraelské operace v Gaze, kterou v celém arabském a muslimském světě vnímali velmi bolestivě.

Jak napsal polský deník Rzeczpospolita, na Obama vyvolal naději, že všem pomůže. Američané očekávají, že co nejrychleji vytáhne zemi z recese, Francouzi a Němci chtějí, aby poslouchal Evropu, Rusové, aby poslouchal Rusko, Číňané chtějí, aby docenil váhu čínské civilizace, Kubánci sní o zrušení embarga a Poláci o tom, aby do USA mohli cestovat bez víz," konstatoval polský deník. A dodává, že během kampaně mohl na všechno odpovědět svým oblíbeným slůvkem "yes", ale kampaň už skončila.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .