Teorie umění
Přehledové příručky bývají podrobné nebo stručné. To ale ještě nic neříká o srozumitelnosti jejich obsahu. Ty, které zahrnují nejvíce detailů, mohou být komplikované a "nestravitelné", ale stejně tak ony nabízející pohled "letem světem", mohou poskytovat jen povrchní pohled. Jak je to s Teorií umění, kterou v komiksové úpravě vydalo nakladatelství Portál? Odpověď je zdánlivě "šalamounská": Je tu mnoho dobrého, ale také několik úskalí.
Existuje obecná představa o tom, co je umění. Problém je v tom, že jakmile se ji pokusíte vysvětlit, začne se lámat a drolit.
Portálovská edice Seznamte se... už představila příručky ke studiu filosofie, psychologie či sociologie; teorie umění sem tedy logicky patří také. Systém těchto výukových pomůcek je jednoduchý a přehledný, usilující o zahrnutí veškerého dějinného vývoje a všech proudů i výběžků. Úskalím samozřejmě je nutná stručnost, omezující výklad na základní myšlenky, poučky a definice. Potud je vše v pořádku a kniha plní svůj účel - stane se výborným doplňkem vysokoškolským studentům, ale určitě bude vyhovovat i gymnasistům a žákům středních odborných škol. Potíž vyvstane tehdy, pokud by chtěl někdo vystačit pouze s touto jedinou příručkou, protože její forma, koncentrovaná a vystavěná na základních premisách a definicích, by zůstala pro někoho, kdo by si nedoplnil základní znalosti kontextu, uzavřená nebo alespoň notně útržkovitá. Spíše než úvod tak Teorie umění poslouží jako připomínka, soustava opěrných bodů, určená k zopakování a osvěžení nabytých znalostí, k tomu, aby si čtenář ujasnil, jak je to např. s osvícenstvím, které je založeno na myšlenkách racionalismu a empirismu, které reprezentují René Descartes a John Locke, aby to vše nakonec spojil Immanuel Kant do slavného výroku: Osvícenství je vykročení lidstva z jím samým zaviněné nesvéprávnosti.
Vynikající pomůckou je komiksová figurka, zřejmě zvídavého studenta, která prochází celou publikací a klade otázky jako: Proč se tedy všichni neshodnou na tom, co je umění? nebo: Pokud každý vidí podobný strom, jak je možné, že jej všichni umělci nenamalují stejně? Padne-li poučená odpověď, většinou to nepostačí a postavička se ptá dál: Mohl byste to říct srozumitelněji? Odpovědi vycházejí z hledání základní, stručné a snadno přijatelné jasnosti a zřejmosti, což je nejvýznamnějším přínosem knihy - nejde jen o řadu frází, které se někdo naučí zpaměti, je zde evidentní úsilí o vysvětlení a přivedení ke správné cestě k ovládnutí podstaty problému, k osvojení a rozlišení pojmů: "dějiny a teorie umění", "krása a vznešenost", "vysoké a nízké umění" nebo "vizuální kultura".
Nešvarem a slabinou této Teorie umění je fakt, že skrze období mezi antikou a novověkem se čtenář přežene značným tempem, a tak mu utkví v mysli jen několik zarytých a mylných klišé o "temném středověku". Naopak skutečnost, že výklad je doveden do současnosti a v kapitolách jako Queer teorie, Tělo jako bojiště, Digitální éra či Hlavní autoři kyberteorií osvětluje aktuální hnutí a "pnutí" v uměleckých teoriích, je pozitivem a přínosem knihy. Vtipný a jednoduše vizualizovaný výklad je dalším kladem - už proto, že si čtenář snadno ověří, nakolik jasno má ve svých znalostech. Vlastně je to takový velký, osobní a legrační tahák a ukazatel.
Richard Osborne, Dan Sturgis, Natalie Turner, Teorie umění, Portál, Praha 2008, překlad: Jan Adámek, str. 192.
