Terorismus proti Íránu
Pokud jsme slýchali v poslední době zprávy o násilnostech v Íránu, byly to převážně informace o tvrdém potlačování demonstrací. Proti reformně naladěným demonstrantům byly nasazovány jednotky, které byly spojeny s vlivnými Revolučními gardami, které mají v Íránu čím dál větší moc. Nyní přicházejí zprávy o útoku, jehož cílem byly právě příslušníci zmíněných gard.
Stalo se tak na jihu země v chudé provincii Sistán a Balúčistán poblíž hranice s Pákistánem. Nejméně dva výbuchy zde zabily řadu desítek lidí, podle některých údajů jich bylo více než šedesát. Nikdo přitom nepochybuje, že cílem byli zejména příslušníci zde nenáviděných Revolučních gard. Ti na jih země při tom paradoxně přijeli vyjednávat s místními kmenovými vůdci, takže mezi zemřelými je i velmi vysoce postavený důstojník těchto oddílů.
Íránská oficiální místa okamžitě obvinila z útoků Spojené státy, a pak ještě přibyla obvinění na adresu Británie, Izraele, a nakonec i Pákistánu. Představitelé režimu jakoby chtěli využít první příležitosti k tomu, aby americkou takřka holubičí administrativu postavili do nového světla. Spojitosti západních zemí s terorismem tohoto druhu však uvěří jen ti nejdůvěřivější obyvatelé země.
K samotnému útoku se přihlásila skupina nazývaná Džundalláh, která je známa už z dřívějška. Příslušníci této organizace v uplynulých letech spáchali celou řadu větších útoků, při kterých zahynuly desítky lidí, většinou příslušníků íránských ozbrojených sil. Obvinění Pákistánu mělo v tomto ohledu svou logiku - Džundalláh je sunitská skupina, která má zázemí na pákistánském území.
V této souvislosti je třeba upozornit na několik zajímavých rysů celé záležitosti, které dokreslují někdy příliš zploštělý obrázek íránských politických poměrů
Zaprvé atentát ukazuje na málo známý fakt, že Írán, obvykle považovaný za čistě perský stát, je země ve skutečnosti velmi etnicky pestrá. Menšiny zde tvoří takřka padesát procent populace. Přitom jde o skupiny, které jsou někdy velmi nespokojené, a ještě k tomu mají za hranicemi v okolních státech své příbuzné. Při zkoumání toho, jak uvažuje íránský režim, se málo kdy bere v potaz trvalá tíseň Teheránu, který si neustále musí hlídat záda, a trvá proto na značné kontrole nad svým územím. To vše platí mimo jiné i o Balúčích z jihu Íránu, kde se odehrál útok na představitele Revolučních gard. Balúčové jsou dlouhodobě nespokojeni se svým ekonomickými i politickým postavením.
Za druhé, neshody většinově "perské" vlády s obyvateli Sístánu a Balúčistánu mají ještě jeden důležitý rozměr. Tím je náboženský konflikt šíitského islámu s islámem sunitským. Zatímco sunnité jsou téměř ve všech muslimských společnostech většinovým náboženstvím, v Íránu je tomu naopak - tam sunnité tvoří jen asi desetinu všech íránských muslimů. Radikálnější proudy sunny, jako je například i AL Kajda a Tálibán, považují šíismus za herezi, proto které je třeba bojovat tvrději než proti jinověrcům. Konflikt menšinových sunitských obyvatel jihu Íránu se šíitskou stání mocí je tedy vnímán i tímto náboženským prizmatem, a to tím spíše, že organizace Džindalláh je striktně sunitská, stejně jako sousední Pákistán.
Tím se dostáváme ke třetímu zajímavému aspektu celé věci. Írán nakonec nejvíce ze všech obvinil Pákistán s tím, že Islámábád nejen že organizaci Džindalláh na svém území trpí, ale že ji dokonce podporuje. To je obvinění, které se nápadně podobá nařčením, které na adresu Pákistánu nedávno vyřkla i Indie, a to v souvislosti s jinou islamistickou skupinou, která letos provedla rozsáhlé teroristické útoky v indických městech. Potíž je, že v tomto případě nejde ze strany íránských úřadů jen o snahu obvinit své oblíbené nepřátele, jako to bylo v případě obvinění Ameriky a Británie, ale o relativně podložené tvrzení. Pákistánská tajná služba skutečně v minulosti podporovala organizačně i finančně některé teroristické organizace, a stále se spekuluje o tom, že část pákistánské rozvědky stále ještě udržuje kontakty, nebo dokonce sympatizuje s Al Kajdou či Tálibánem.
A tak platí, že i když je pochybné, že by přímo pákistánská vláda poslala teroristy do íránského Balúčistánu, očekává se od ní pokud možno vstřícná reakce. Tedy zhruba tak, jako v případě útoků v Indii, kdy pákistánská vláda odsoudila terorismus a dodala určité informace, jinak hrozí značné zhoršení vzájemných vztahů. Íránsko-pákistánské vztahy byly dosud mnohem lepší než indicko-pákistánské, a samotný Írán má čím dál méně přátel.
Tím se dostáváme k poslednímu zajímavému aspektu celé věci. Írán si vůči Pákistánu, případně i jiným zemím stěžuje na podporu teroristů ze strany jiných zemí. Asi od žádné země není toto obvinění paradoxnější, vždyť právě Teherán už léta vydává ohromné sumy na podporu ozbrojených hnutí i individuálních teroristických činů v jiných zemích širokého regionu. Týká se to pravděpodobně Afghánistánu a Iráku, ale nepochybně Libanonu, Izraele a Egypta, a zřejmě i dalších zemí. Mimochodem, v íránské vládě do křesla ministra vnitra čerstvě zasedl muž, kterého hledá Interpol kvůli organizaci teroristického útoku v Argentině, při kterém zahynulo 85 lidí a stovky dalších byly zraněny.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
