Těžba ropy klesá, její cena také
Letošní rok pravděpodobně vstoupí do učebnic ekonomie. Důvodů bude několik, ale jeden z těch hlavních se bude týkat nebývale extrémních výkyvů ceny ropy. V červenci, kdy zrychlující se hospodářský rozvoj v Číně, Indii nebo Brazílii způsobil nebývalý nárůst poprávky po ropě, dosáhla její cena rekordní úrovně 147 dolarů za barel. Závěr roku přinesl nový rekord, - dosud nejdrastičtější pokles ceny ropy na světových trzích, šlo o pád o více než sto dolarů během pouhých několika měsíců.
Pokud cena něčeho klesá, logicky to dělá starosti hlavně tomu, kdo prodává. A to jsou v tomto případě velcí producenti a vývozci ropy a ropných produktů. Jejich ekonomiky jsou na pravidelný finanční dopink zvyklé, a uplynulý rok, kdy ceny vystřelily vysoko nad sto dolarů, měly na jejich výdaje přímo anabolický efekt. Nyní se musejí zamyslet nad tím, co dál - ve většině rozpočtů ropných exportérů už nyní zeje ohromná díra. Jak se už před časem vyjádřil saúdský vládce, spravedlivá cena ropy je prý kolem 75-ti dolarů, a dnešní ceny jsou téměř na polovině této částky.
Největším hráčem na poli ropného exportu je sdružení zemí vyvážejících ropu OPEC, mezi jehož členy - vedle řady arabských zemí - patří také Írán, Venezuela, Nigérie nebo Indonésie. Dohromady produkují asi čtyřicet procent veškeré vytěžené ropy. Země kartelu se ve středu sešly v Alžírském Oranu, aby se dohodly na dalším společném postupu proti nízkým cenám. Východisko viděli v náhlém a drastickém omezení produkce o 2,2 milionu barelů denně. To bude po zářijovém zhruba stejném snížení produkce představovat další velký úbytek ropy na trhu. Efekt se ovšem zatím nedostavil - trh nereagoval očekávaným zdvižením cen, dokonce ještě chvíli poté klesal.
Důvodem je pravděpodobně fakt, že odběratelé a investoři už s tímto krokem OPECu počítali a zahrnuli jej předen do svých kalkulací. Situace by se změnila, pokud by se ukázalo, že nabídka bude i nadále klesat, zejména pokud by se ke kartelu OPEC přidali další velcí exportéři, jako je například Rusko, jež se jako nečlen zasedání rovněž účastnilo. Moskva, která je na příjmech z exportu ropy značně závislá, nic neslíbila, ale naznačila, že bude své další kroky koordinovat s kartelem. Podobně reagoval i Ázerbajdžán, další velký producent.
Je ovšem otázka, zda jednotlivé členské země, nyní nečekaně finančně vyhladovělé, budou kvóty dodržovat, takže se může stát, že na trhu bude stejně více ropy, než na čem se OPEC a jeho spoluhráči dohodli. Už minulé snížení dodržovali členové jen asi z poloviny - nikdo plnění dohod nekontroluje ani nevynucuje, a všichni exportéři tedy nakonec hájí hlavně své zájmy.
Jedním z hlavních důvodů poklesu cen je samozřejmě zejména pokles poptávky ve světě, způsobený globální ekonomickou krizí. Ta je opravdu globální, protože postihla téměř všechny velké odběratele, tedy USA, Evropu i Japonsko. Na útlum produkce v těchto státech pak reagují další země, včetně zemí třetího světa. Pokud se západní nákaza přenese i do Číny, a způsobí výrazné zpomalení jejího růstu, můžeme očekávat ještě další pád ceny ropy.
Ropné státy varují, že nízké ceny ropy nejsou dlouhodobě výhodné ani pro její dovozce. Tvrdí, že se těžba za současné ceny nevyplácí a už nyní prý těžaři musejí rušit projekty, které měly umožnit další čerpání ropy v budoucnosti. Zkratka, pokud se nebudou otevírat nové vrty dnes, bude to znamenat vyšší ceny zítra. Momentální nízké ceny paliva se nepochybně negativně promítnou i do ochoty států a firem financovat projekty na vývoj úsporných motorů nebo nacházení alternativních zdrojů energie.
Důležité samozřejmě budou i dlouhodobé politické dopady. Velkorysé vojenské nebo diplomatické plány zemí jako je Rusko, Írán nebo Venezuela byly financovány především díky obřím příjmům z exportu ropy - nyní se tyto ambiciózní státy budou muset uskromnit. Podívejme se na příklad Ruska, které je po saúdském snížení těžby největším světovým producentem. Moskva zachovává statečný výraz ve tváři a slíbila, že i nadále bude vyvíjet supermoderní zbraně, například nové strategické jaderné rakety, které prý překonají protiraketové systémy, jako je ten budovaný v Polsku a Česku.
Ve skutečnosti ale ruští politici vědí, že jejich země vjela do hospodářských peřejí. Ruská centrální banka během tohoto týdne už třikrát devalvovala rubl. Od srpna, kdy začal rozsáhlý odliv kapitálu ze země, se centrální banka snažila kurz měny podporovat a vydala na to ze svých rezerv obří sumu asi 100 miliard dolarů. Stát ovšem také přichází o příjmy z exportu, a z daní - a skutečnost, že i v tučných letech energetické firmy zanedbávaly investice, bude mít na ruskou schopnost úspěšně exportovat dlouhodobý dopad. Bude zajímavé sledovat, zda případná vina za to dopadne na hlavu premiéra Putina, a nebo prezidenta Medvěděva.
Říká se, že nic není staršího než včerejší noviny. Ty z letošního července, které hlásily, že touto dobou dosáhne cena ropa dvou set dolarů, působí téměř jako z jiného století. Předpovědi o politických dopadech těchto gigantických a nečekaných výkyvů jsou ještě méně spolehlivé.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
