TGM - vlastenec i Evropan
Přesně před devadesáti lety byl prezidentem Československé republiky zvolen Tomáš Garrigue Masaryk. Na Hradě strávil sedmnáct let, a jak známo, ku prospěchu republiky. Mimo jiné proto, že i díky síle jeho osobnosti zůstalo Československo demokracií v situaci, kdy všechny okolní státy sklouzávaly k totalitarismu.
Nebo také proto, že Masaryk nenásilně demonstroval - ostatně jako všichni velcí muži z Pražského hradu včetně Karla IV. - že státník může být zároveň vlastencem i Evropanem. A vlastně i proto, že Masaryk byl pozoruhodně krásný muž. Komu se chce dívat na politiky, jimž se v tváři zračí marnivost, prostota či vlčí hltavost?
Masarykovo hradní období však přirozeně mělo i své slabiny. Jednou z nich byl "masarykovský kult", s všemi těmi přejmenovanými ulicemi a náměstími a se záplavou ušlechtile se tvářících "tatíčkovských" soch. Byla to škoda hlavně kvůli Masarykovi samotnému. Přes tatíčka se nedohlédlo až na Masaryka předprezidentského, do etapy jeho života, která je neméně zajímavá než jeho posledních devatenáct let.
Najdeme v ní například Masarykův boj o pravost rukopisu Královédvorského a Zelenohorského. Masaryk tu šel netatíčkovsky tvrdě proti proudu: ale z dobrých důvodů, byl totiž přesvědčen, že se národní velikost nesmí opírat o lež. Nadávali mu do vlastizrádců stejně jako za hilsneriády, kdy si většinu národa znepřátelil bojem proti předsudkům. Za hilsneriády na něj plivali a bili mu děti. On ze své cesty neuhnul.
A tento Masaryk, muž, který jde do boje s většinou, ale ne kvůli své ješitnosti, nýbrž proto, že má svou pravdu svědomitě, kriticky ověřenou, je pro národ možná ještě cennější než Masaryk hradní, do mramoru tesaný.
