Danou problematiku v rozhlase sleduje už téměř dvacet let. Film má rád a rozradostní ho, když se něco kvalitního povede i v televizi. Obecně: svoji práci miluje a stejně tak i rozhlas, který považuje za magické médium plné možností.
Absolvoval Gymnázium Jana Keplera v Praze a Vysokou školu zemědělskou, dnes Českou zemědělskou univerzitu. Psal už na základní škole, na gymnáziu spoluvedl třídní časopis, a pero z ruky nepustil, ani když na stará kolena přešel k mikrofonu. Spolupracuje s některými tištěnými médii a napsal několik knížek. Za tu nejzásadnější považuje životopis režisérky Věry Chytilové, se kterou díky téhle práci intenzivně prožil více než dva roky. Dodnes si toho ohromně váží nehledě na množství úžasných vzpomínek, které mu po nich zůstaly.
Za tuhle knihu dostal i Cenu Egona Erwina Kische.
Před rozhlasovou praxí byl chvíli agronomem v JZD a čtyři roky pracoval jako terapeut duševně nemocných, což taky byla obrovská zkušenost. Poté, co se z něj stal novinář, absolvoval různá filmová a filmově-historická školení a kursy.
Vedle své každodenní, vlastně deníkářské rozhlasové zpravodajsko-publicistické práce si s velkou radostí občas odskočí k pořadům, jako jsou Telefonotéka nebo Výročí týdne.
Občas si ho pozvou do nějakých porot nebo výběrových komisí. Což bere i jako reprezentaci Českého rozhlasu, bez kterého by nic z toho nebylo. Stejně tak by nebyly nabídky na moderování nebo uvádění veřejně prezentovaných pořadů a besed.
Je šťastně ženatý – od roku 1989 pořád s jednou manželkou. Dvě děti už nejsou děti, ale zralé, dospělé osobnosti.
Život pokládá za dobrý. Ví, že v něm má štěstí.
Všechny články
-
Jak tramvaje psaly historii a čas s nimi zametl. O smutných koncích slavných tramvajových tratí
Nový cyklus Tomáše Piláta a Josefa Vomáčky připomíná slavnou i tragickou historii tramvajových tratí v českých a moravských městech.
-
S čerty nejsou žerty, s Jaroslavem Uhlířem ano
V ranní Mozaice jsme blahopřáli Jaroslavu Uhlířovi, skladateli filmové a televizní hudby spjaté i s dětskými snímky, který slaví kulaté narozeniny.
-
Škola, základ života i Vyšší princip aneb Rozverná i vážná hudba z filmů o škole
Filmy se školní tematikou patří u českých diváků k nejoblíbenějším. Česká kinematografie jich nabízí mnoho – a my vám z nich přinášíme i skvělou hudbu.
-
Srnky jsou totální filmový úlet, říká kritička Jana Podskalská
Do kin přichází filmová adaptace divadelní hry Srnky Tomáše Svobody, která byla uváděna na několika českých profesionálních (i amatérských) jevištích, a taky v Polsku.
-
Pomoc pomáhajícím stagnuje, říká režisérka filmu Karavan
Na place jsem totiž znovu prožívala situace, které znám. Bylo to emočně hodně náročné,“ přiznává scenáristka a režisérka filmu Karavan Zuzana Kirchnerová.
-
Masové hroby? Trosky? Ani to proruské Čechy na Velkém vlasteneckém výletu nezlomilo
Tři prorusky smýšlející Čechy vzal režisér Robin Kvapil na válkou sužovanou Ukrajinu. Dotkli se fronty a mluvili s lidmi, kteří přišli o své blízké i o domovy.
-
Film se mění – cenzura zůstává. Co se do kin během sta let promítání nedostalo
Film byl od počátků atrakcí, zábavou, návštěva kina sloužila k oddechu a pobavení. Přesto i tuto oblast zasáhl „ochranný dohled“.
-
Hudba mu řekla „pojď!“, on šel, a stal se legendou. Nad novým filmem Jiřího Suchého
Hudba provází Jiřího Suchého prakticky celý život. Jaké byly jeho muzikantské začátky, vlivy a inspirace?
-
Oscarový Chlast po našem
Originální ústřední čtyřlístek pijících učitelů změnil v kvarteto žen, kolegyň z pedagogického sboru mikulovského gymnázia.
-
Duchoně chápu, ale odpůrce režimu obdivuji, říká režisér filmu o normalizačním zpěvákovi
Za takzvané normalizace jeho hvězda vylétla strmě vzhůru, nesporný talent ale slávu neunesl, a v roce 1985 zemřel na potíže spojené s alkoholem.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 2
- 3
- 4
- 5
- 6
- …
- následující ›
- poslední »