Topolánek coby Fénix?
Necelý měsíc po prohraných krajských i senátních volbách a jen dva týdny před tentokrát velmi důležitým kongresem je uvnitř nejsilnější vládní strany neodbytně živo, ale přece jenom, aspoň se zdá, o něco jasněji než krátce po skličujícím neúspěchu. Zatímco před řekněme třemi týdny se zdála pozice předsedy Topolánka velmi otřesená a body sbírali jeho silní kritikové Bém a Bendl, otevřeně podporovaní hlavou státu, dnes je mnohé jinak.
Pražský primátor Bém, který se tak dlouho stavěl do pozice stranické "dvojky" a příští "jedničky" v rozpoutané protitopolánkovská vlně nemohl couvnout a víceméně musel ohlásit svou kandidaturu na předsednický post, neboť takový úděl těžko mohl přehrát na kohosi jiného a zůstat v závětří aniž by ztratil důvěryhodnost. Jenomže prakticky od okamžiku, kdy vstoupil do otevřeného souboje s Topolánkem počalo jeho zdánlivě silné postavení ochabovat. Jakoby si Občanská demokratická strana uvědomila, že volební neúspěch sice jistě padá na Topolánkovu hlavu, ale že přece do té doby předseda vyhrával jedny volby za druhými, že i v nelehké situaci dokázal sestavit koalici, dva roky s ní vládne a aspoň trochu se snaží narovnat stav veřejných financí. Vy\měnit jej nyní v předsednickém křesle za Béma a zároveň Topolánka nechat řídit vládu se patrně zdá být značné části ODS jako dost krkolomný scénář, který by zcela hrál do ruky sociálním demokratům.
Je také otázkou zda poněkud nevlídně nehledí členové ODS na pokus čestného předsedy Klause zásadně ovlivnit směřování strany a zda jim nepřipadá Bémem a Klausovými lidmi opakované zaklínadlo o "návratu ke kořenům" ODS jako cosi dosti přežitého. A co v dlouhodobé perspektivě - jak varuje Topolánek - odsoudí stranu ke sice stabilní, ale jen asi tak patnáctiprocentní voličské podpoře a tedy k podřízenému postavení vůči sociálním demokratům. Komentátoři například lehce spočítali, že s Klausem na čele a oněmi "kořeny" ve štítě ODS od roku 1992 permanentně ztrácela zatímco nástup Topolánka znamenal obrat a historicky nejvyšší volební výsledky. A Pavel Bém velmi rychle pocítil, že mimo Prahu a Střední Čechy není jeho postavení zdaleka tak solidní, prozatím jej v regionálních organizacích Topolánek vysoko poráží. V kuloárech už se proslýchá, že se pražský primátor zamýšlí nad možností před kongresem ustoupit s gestem v duchu: "nerozdělujme stranu", dejme šanci někomu třetímu. Jenomže žádného výraznějšího dalšího kandidáta zatím nevidět a to více méně znamená, že už se asi těžko objeví. Topolánek, nyní už zase jistější v kramflecích a opřený o značnou část strany nadto těžko bude rezignovat protože ho k tomu vyzve jakoby předem poražený Bém.
S tím koresponduje dnešní vyhlášení Bémova dosavadního spojence Petra Bendla, podle něhož nemá větší naději na úspěch a (cituji): "s každým kilometrem od Prahy Bémova podpora slábne. Budeme se muset rozhodnout, jestli jít do prohrané války," řekl podle české tiskové kanceláře bývalý středočeský hejtman Bendl. Bém na to reagoval slovy, že (opět cituji): "významná část ODS volá po změně a ví dobře proč." (konec citátu). K tomu je ovšem lákavé dodat, že vnitrostraničtí Bémovi oponenti opakují: pražský primátor nemá žádný program jak stranu vyvést z krize.
Možná s cítí být oním třetím, doposud neznámým kandidátem na předsednickou funkci právě Petr Bendl a výrokem o Bémových chabých nadějích nepřímo zahajuje vlastní kampaň. Ale mnoho tomu zatím nenasvědčuje, stejně jako není známo, že by bývalý hejtman požíval ve straně vetší autoritu a sliboval naději za změnu sestupného trendu. Dost možná se Bendl prorokováním o Bémově nevyhnutelné porážce tak trochu hlásí do Topolánkova ministerského týmu.
Dodejme, že zákulisí ovšem padají ještě další jména případných uchazečů o šéfovský stůl, ale žádný z jejich nositelů nepůsobí dojmem spasitele občanských demokratů. A toho ovšem strana více méně potřebuje. Pokud by se přece jen na poslední chvíli vynořil, možná by po něm kongresoví delegáti s úlevou sáhli. Ale pravděpodobný výskyt takového takřka zázraku je dost nepravděpodobný.
Pokud Mirek Topolánek, vyznávající spolupráci pravice se středovými stranami tedy celkem hladce funkci obhájí, je jasné, že se ODS aspoň na nějaký čas nemusí obávat vládního pádu. Přinejmenším po dobu českého předsednictví Evropské unii. Zda ale může Topolánek, jako příslovečný pták Fénix povrtavší z popela vést stranu do sněmovních voleb z výhledem na minimálně rovnocennou bitvu s Paroubkem, je značně nejisté. Navíc vše ukazuje na to, že známý kyvadlový výkyv, který míří nyní do leva, bude mít podle všeho ještě určitou setrvačnost a příští vládu bude sestavovat sociální demokracie. I když se Topolánek a následně celá ODS z letošní porážky otřepou sebe úctyhodněji.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
