Tříštivé pumy

Odhaduje se, že nevybuchlá tříštivá munice ohrožuje na celém světě nejméně 400 milionů lidí. Jen ve Vietnamu zabijí takové "zapomenuté" pozůstatky války každý rok kolem tří set lidí. V Libanonu to od války Hizballáhu s Izraelem byly nejméně dvě stovky civilistů. Za necelé dva roky. Nevybuchlé tříštivé pumy jsou problémem i v dalších zemích, například v Kambodži, Kosovu, Kuvajtu, Čečensku či v Iráku.

Pro zákaz této zbraně jsou tedy dobré důvody. Státy a humanitární organizace, které se o něj snažily, se řadu let scházely na konferencích v nejrůznějších zemích světa. Dlouho to vypadalo, že jejich snaha přes všechny přesvědčivé argumenty vyzní doztracena, ale ve středu se to v irském Dublinu změnilo. Více než stovka států se tam dohodla na zásadách mezinárodní smlouvy o zákazu tříštivých pum. Smlouva, která má být podepsána v prosinci, zapovídá použití, výrobu, skladování i dopravu tříštivých pum.

Dublinskou shodu umožnil změnou britského stanoviska premiér Gordon Brown. Jeho země patřívala k těm, které na tříštivých bombách lpí. Brown se však před dublinskou schůzkou překvapivě odpoutal od stanoviska britské generality, že tříštivé pumy jsou cennou, nenahraditelnou zbraní, a přestal brát na vědomí americký tlak. Spojené státy jsou totiž s Ruskem, Čínou, Indií, Pákistánem a Izraelem hlavními obhájci tříštivé munice. A stojí za to citovat stanovisko Pentagonu k dublinské schůzce, protože v krystalické podobě obsahuje argumentaci apologetů této zbraně: "I když Spojené státy sdílejí humanitární znepokojení účastníků dublinské schůzky, tříštivá munice prokázala svou vojenskou užitečnost a její vyřazení z amerických arzenálů by znamenalo, že budou v sázce životy našich vojáků a vojáků koaličních partnerů."

Brownův odvrat od kursu, který v otázce tříštivých pum udržuje Washington, označil americký list Los Angeles Times za "velkou diplomatickou porážku Spojených států".

Bushova administrativa se tím dostala do situace dvojnásob svízelné. Za prvé se dá čekat, že tlak na to, aby se tříštivé munice vzdala, po dezerci věrného spojence ještě vzroste. A za druhé, mnohé ze svých kazetových pum skladují Spojené státy v Británii. Po britském podpisu smlouvy o tříštivých pumách to bude obtížné. Jak už totiž bylo řečeno, smlouva zakazuje nejen výrobu a nasazení této munice, ale i její skladování.

Než zkusíme odhadnout, zda tříštivým pumám po dublinské schůzce opravdu začíná zvonit hrana, měli bychom si o této munici a jejích schopnostech říci něco bližšího.

Tříštivé alias kazetové pumě bychom mohli přezdívat zabijácká matrjoška. Letadlo odhodí svrchní obal, větší schránu, která plachtí vzduchem třeba i třináct a půl kilometru, a teprve pak, sto až tisíc metrů nad cílem se rozpadne. Načež se z ní na všechny strany a do velké vzdálenosti rozlétnou jednotlivé pumičky, které v ní do té doby byly ukryty. Může jich tam být různý počet, od tří kousků do dvou tisíc, to záleží na typu. Tak například v typu pojmenovaném nevynalézavě CBU-87 je 200 pumiček velkých zhruba jako plechovka s kolou. V každé z nich jsou kovové špony. Smrtelné zranění hrozí všem, kteří se vyskytují v okruhu do pětadvaceti metrů od dopadu.

Komu nestačí konvenční náplň, může do tříštivých pum napěchovat fosfor, napalm či bojový plyn. I z to z nich dělá obávanou zbraň.

Jaká bude její budoucnost po dublinské schůzce?

Tříštivé pumy určitě přežijí. A nejde pouze o to, že se jich obhájci v čele se Spojenými státy, Ruskem a Čínou nebudou chtít vzdát. Jde o něco jiného. Dublinský úspěch mezinárodního tažení proti této munici byl dán její nebezpečností pro civilisty. Jinak řečeno, kdyby se povedlo vyrobit kazetovou munici, která dává mnohem větší jistotu, že po dopadu skutečně exploduje, odpor proti této zbrani by zeslábl a tábor jejich odpůrců by se rozpadl. A právě na takovém typu munice se ve Spojených státech nyní pracuje.

A právě takový typ munice nezakazuje ani dublinská smlouva. Mluví se v ní výhradně o současných typech tříštivých bomb.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .