Tristní postava Josefa Hojdara
I když oficiálně ještě Josef Hojdar neoznámil, že je zpět v poslaneckém klubu ČSSD, jde patrně jen o formalitu a jeho dodnes ne zcela jasná a spíš komická epizoda podle všeho končí. Zpočátku se ovšem případ mohl jevit nebezpečně, když Hojdar v létě náhle bez varování opustil sociálně-demokratickou frakci v dolní komoře.
Předsedovi Špidlovi nepřímo vyčetl, že vedení strany komunikuje v podstatných otázkách přednostně s koaličními partnery a pak teprve s vlastními poslanci a že jsou navrhované kroky k ozdravění veřejných financí sociálně neúměrné, neboť Unie svobody do reformy prosadila věci neslučitelné s programem ČSSD. Zároveň však Hojdar otevřeně říkal, chci být důležitým prvkem na šachovnici. Žádám, aby se se mnou jednalo jako s Hanou Marvanovou, která mohla svými postoji k jednotlivým zákonům zásadně ovlivňovat kroky vládní koalice.
Nepochopitelná byla prudkost Hojdarova gesta, k němuž by za normálních okolností musely předcházet nějaké diskuse mezi nespokojeným poslancem, klubem a vedením strany. Odchod by pak byl vyústěním neochoty ke kompromisům. Nic takového však neproběhlo. Na část Hojdarových zdůvodnění se stranická většina dívala s nedůvěrou a jeho snahu získat privilegované postavení odmítali sociální demokraté téměř opovržlivě.
Odbojný poslanec se ocitl v podezření, že mu jde ve skutečnosti o něco jiného, než bojovat za měkčí sociální dopady reformy, zejména když bylo známo, že dlouhodobě udržuje kontakty se severočeskými podnikateli, z nichž někteří mají zájem podílet se na chystané privatizaci hnědouhelných dolů. Hojdar se pokusil od počátku vratkou pozici vylepšit tím, že se pasoval do role tlumočníka stanovisek odborů k reformě a podmiňoval podporu aspoň části úsporných opatření přijetí jím předkládaných změn.
Postupem času si ale musel začít uvědomovat, že žádný zásadní trumf, aspoň pro nejbližší období, v rukávu nemá. Opozici totiž scházel už měsíce hlas vážně nemocného komunistického zákonodárce Mandíka. Koalice tak disponovala i bez Hojdara dostačující většinou, byť sebetěsnější. Rebel ztrácel viditelně dech a nepomohlo mu jej znovu nabrat ani to, když líčil, jak jemu i jeho rodině nějací anonymové vyhrožují. Ani když obvinil BIS, že ho sleduje. Parlamentní komise pro BIS sice zjistila, že se v jeho blízkosti skutečně vyskytly automobily, patřící tajné službě, ale vše to působilo uměle, včetně představy, jak si podezřívavý Hojdar poznamenává za jízdy státní poznávací značky nějakých vozů před ním či za ním.
ODS, na sklonku léta hlasitě hovořící o svržení Špidlovy vlády, se na chvilku představa Hojdara pronásledovaného tajnými službami zalíbila, ale i to pak vyšumělo. I když možnost, že pokud by byl Hojdar skutečně nebezpečný pro další osud vlády, nějaký nátlak by na něj mohl být vyvíjen, netřeba vyloučit. Dnes se však členové sněmovní komise pro BIS přiklánějí sami k verzi, že se Hojdar ocitl v hledáčku služby díky svým stykům s podezřelými podnikateli a tímto směrem se má také ubírat další prověřování kauzy.
Hojdar se tedy ocitl ve vzduchoprázdnu, když u hlasování o důvěře vládě a hlavně o balíčku reformních zákonů už nebyla čerstvá matka Marvanová a její nástupce dost dobře nemohl pár hodin po složení poslaneckého slibu pokládat vládu. Aby Hojdar neztratil tvář, nezvedl ruku ani proti ani pro, ale to už bylo jedno. Opozici scházel výše zmíněný komunista Mandík a jakýmsi bonusem směrem ke koalici byla nad to známá eskapáda poslance ODS Kotta, propíjejícího hlasování o úsporných opatřeních v malostranských výčepech. Dnes už z ODS vyloučený Kott se netají, že v lecčems bude ochoten koalici podpořit, patrně i při boji o rozpočet, a tak se Hojdarovy další manévrovací možnosti přiblížily nule.
Ještě jednou se dostal na titulky deníku, ovšem už ne ty hlavní, když v sobotu připustil, že se do poslanecké frakce opět vrátí. Legrace přitom nechyběla. Nechal si totiž tento krok severočeským kongresem strany absurdně potvrdit, ačkoliv když odcházel, žádného pléna se samozřejmě na nic neptal. Ale tím jeho tristní sólo podle všeho končí. Koalice i bez případné podpory hříšníka Kotta má opět stojedničkovou většinu a ta by měla stačit k přehlasování případných vet prezidenta nebo Senátu a také k prosazení rozpočtu.
A v neposlední řadě i k pokračování až do voleb v roce 2006. Uprostřed léta si Josef Hojdar asi leccos představoval jinak. Tehdy na tom také byla sociální demokracie o něco hůře, vnitřně nejistá a torpédovaná expředsedou Zemanem. Úspěchy ve Sněmovně během posledních týdnů ale Špidlovu pozici mírně posílily a strana si momentálně nemůže rozhodně přát, aby jí jeden severočeský zástupce v Parlamentu znovu rozkolísal.
