Tsunami či Armagedon?

Uvidíme totiž při hlasování o důvěře vládě, zda se stále ještě může Mirek Topolánek opírat o hlasy příslovečných přeběhlíků. Pokud ano, a zatím nic neukazuje na opak, potom se prozatím zkrátka mění jen to, o čem voliči rozhodli - kraje budou ovládat sociální demokraté a ministerský kabinet vydrží. Přičemž bude zajímavé pozorovat, jaké koalice na hejtmanstvích vzniknou. Jiří Paroubek se tváří, že se chystá ODS od moci v krajích odstřihnout. Ale není jisté, zda si troufne vtáhnout do vedení krajů masověji komunisty. To by se mu mohlo totiž nevyplatit při příštích sněmovních volbách. A nadto - tam, kde se krajské koalice ODS a ČSSD osvědčily, bude zřejmě tendence v nich pokračovat. Samozřejmě s tím, že hejtmanem se stane sociální demokrat. Vstupem komunistů do vedení krajů má na druhé straně Paroubek příležitost dokázat veřejnosti, že když to s KSČM jde na této úrovni, půjde to i na úrovni vládní, třebaže jen formou tiché podpory. Přesto však jsou kraje něco jiného než centrální vláda. V obecních zastupitelstvích přece lidem také příliš komunisté nevadí. Zato KSČM usazena ve Strakově akademii, či v pozici strany držící ministerský kabinet v rukou, to už je zase něco jiného. I když se ČSSD nepodaří vyslovit vládě nedůvěru, stále ještě má možnost zaznamenat skutečně veliké vítězství když uspěje ve druhém kole senátních voleb a zruší dosavadní majoritu ODS v horní komoře. Na to by už zřejmě museli občanští demokraté reagovat a těžko odhadnout, zda by měl Mirek Topolánek šanci udržet předsednické křeslo. Konec konců, jeho pozice je už nyní dost vratká. Jde ovšem o to, jestli je po ruce předsedův nástupce. Zatím jediný, o kom se vážněji hovořilo, to znamená pražský primátor Pavel Bém nemusí mít větší chuť stanout v čele strany zvenku i zevnitř dosti decimované a s nevalnými šancemi na rychlejší obrat. Zvlášť když sněmovní volby mohou přijít už příští podzim, po českém předsednictví Ev ropské unii. Až do této soboty si člověk myslel, že Bém vyčká, nechá Topolánka prohrát za dva roky "velké volby" a teprve pak přijde v příjemné roli kohosi, kdo nemá co ztrácet a naopak může jen získávat. Ale realita úvahy poněkud přeběhla a jak už bylo řečeno, pokud by ODS neuspěla ani v senátní volbách, pak by pražský primátor možná více méně musel přijmout hozenou rukavici. To jsou ovšem přece jen všechno zatím spekulace.

Zůstaňme u faktů a povšimněme si jejich interpretace. Političtí komentátoři a samotní politikové se poměrně vzácně shodují v tom, že se ČSSD podařilo přesvědčit voliče aby hlasovali především o vládní politice a ne o zastupitelství krajů. Jiné vysvětlení není. V tom je onen Armagedon ODS. Záměr vyšel sociálním demokratům stoprocentně. Pro občany je zřejmě nepřijatelná například zdravotnická reforma z dílny ministra Julínka. A ODS bezesporu uškodila aféra Morava-Tlustý a zveřejňování kontaktů vyslanců podsvětí s politiky ODS. Kupodivu, podobné a mnohdy snad i užší kontakty politických rivalů veřejnosti v dané chvíli zřejmě tolik nevadí. Možná si mnozí lidé říkají, že zapleteni jsou ti i ti, ale jedni se nás arogantně na nic neptají, zatímco druzí jsou ochotni nás více chránit. Třeba je to skutečně takto jednoduché. Což by ale znamenalo, že strany koalice, které odešly poraženy všechny tři, své záměry a jejich nezbytnost nedokázaly lidem vlastně vůbec vysvětlit. A těžko to dodatečně svedou i kdyby dostaly ještě příležitost a vládly až do jara 2010. Ať už jim bude dopřán jakýkoliv čas, měly by ale dotáhnout do konce aspoň jednu věc: prosadit změnu volebního systému, který by přinesl příští stabilnější vládu. Na tom musí mít zájem bezesporu i opozice. Neboť by se nerada za rok či dva ocitla v nepříjemném postavení jen křehkého vítěze s víceméně svázanýma rukama. Vždyť sama jasně vidí, co to přináší.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .