Úprk Izraelců z Egypta
Klasik praví, že dějiny se opakují, jednou jako tragédie, a podruhé jako fraška. V určitém ohledu to platilo i v úterý a středu na Blízkém východě. Doslova jen pár dnů poté, co izraelští židé oslavili svátek Pesach, jenž připomíná útek Izraelitů z faraónova Egypta do Země zaslíbené, nastal hromadný přesun izraelských turistů z egyptské Sinaje do Izraele. Možná až desítky tisíc lidí se během úterka a středy rozhodly opustit své hotely a bungalovy, a vrátit se domů, a to na přímou výzvu své vlády.
Izraelské úřady totiž prý dostaly do rukou velmi závažné informace o tom, že teroristé se chystají unést izraelského občana či občanku z egyptského území do přilehlé Gazy. Údajně již proběhla celá příprava na akci, byl vytipován cíl a teroristé dostali pokyn k jejímu provedení. Podle izraelských novin také provozovatelé pašovacích tunelů na hranici mezi Gazou a Egyptem dostali pokyn přerušit činnost, což by také mohlo znamenat, že touto cestou měl rychle projít vzácný náklad – tedy jeden nebo více rukojmí a jeho či jejich únosci.
Izraelská vláda často varuje před možnými útoky na Sinaji, ale tentokrát bylo varování obzvláště naléhavé, a tak z asi třiceti tisíc občanů Izraele, kteří na sinajském obřeží pobývali, se naprostá většina rozhodla odejít. Vláda dokonce vyzvala příbuzné turistů, aby svým blízkým do Egypta zavolali, a vyzvali je k urychlenému návratu. Asi nebylo Izraelce, který by si přitom nevzpomněl na osud Gilada Šalita, který byl do Gazy unesen již před několika lety, a od té doby je tam v zajetí.
Izraelci jsou na sinajském poloostrově, zejména v období Pesachu, velmi častými hosty. Konec konců zdejší letoviska v 70. letech zakládaly izraelské firmy, protože Izrael Sinaj v roce 1967 obsadil během Šestidenní války, a teprve na základě Beginovy mírové smlouvy s Anwarem Sadatem z konce 70. let ji začal po částech vracet Egyptu. Pro průměrného Izraelce je Sinajské pobřeží ideální kombinací geograficky relativně blízkého a finančně dostupného pobytu u moře, navíc moře velmi čistého a bohatého na mořskou flóru a faunu.
O co více Izraelců na Sinaj jezdí, o to větší je riziko, že na ně někdo zaútočí. Například v roce 2004 sebevražední útočníci spáchali atentát v letovisku Taba jen kousek od hranic s Izraelem a zabili při tom více než třicet turistů. Ovšem nejednalo se vždy jen o útoky proti Izraelcům nebo jen na Sinaji. Nejznámější je samozřejmě masakr mnoha desítek turistů v egytpském Luxoru před třinácti lety. Oběťmi tehdy byli především turisté ze západní Evropy a Japonska.
To je pro Egypt vždy velmi nepříjemné, protože příjmy z turistického ruchu se počítají v miliardách dolarů a z hlediska egyptské ekonomiky jde o podstatný příjem. Každý, kdo Egypt a zejména Sinaj navštívil, si nemohl nepovšimnout mimořádně silné přítomnosti policie a armády v ulicích, častých prohlídek automobilů a četných kontrolních stanovišť na silnicích.
Podle některých zpráv se ukázalo, že informace o chystaném únosu nebyly opodstatněné, ale zůstalo varování před teroristickým útokem proti Izraelcům. Není zatím jasné, kdo měl únos či útok spáchat, ale ve hře jsou přinejmenším dvě možnosti. Už delší dobu se hovoří o tom, že na Sinaji operují skupiny, Hizballáhu, tedy libanonského hnutí financovaného zejména z Íránu. To je pro egyptský stát rukavice vmetená do tváře, protože Írán je považován za vojenského i ideového rivala Egypta – a buňky Hizballáhu přímo na egyptském území jsou nejen velkou hrozbou, ale i přímou provokací. Hizballáh má také stále leště nevyřízené účty s Izraelem, zejména kvůli likvidaci Imáda Mugníji, vysoce postaveného člena hnutí, který zahynul před dvěma lety při atentátu. Podle Hizballáhu za útokem stojí Izraelci, a těm se chce toto šíitské radikální hnutí pomstít, a to jde nejsnáze v cizině, protože přímo v Izraeli Hizballáh neoperuje.
Pravděpodobnější však je, že útok na Izraelce by spáchala buď domácí egyptská islamistická skupina, a nebo lidé vyslaní z Gazy palestinským hnutím Hamas. Zejména pokud by se naplnil scénář únosu, znamenalo by to pro Hamas obrovské vítězství jak symbolické, tak reálné. Hamasu se totiž zatím nepodařilo prosadit zrušení egyptsko-izraelské blokády Gazy, a to tomuto hnutí komplikuje život. Útok na egyptském území by byl pomstou jak Egyptu, tak i Izraeli.
Egypt navíc už téměř dokončil výstavbu kovové bariéry podél několikakilometrové hranice s Gazou, kudy v současné době vedou četné podzemní pašovací tunely. Tato bariéra, která sahá hluboko pod zem, by Hamasu dále utáhla šrouby, protože právě pomocí těchto cest se Hamasu daří obcházet totální egyptské embargo, a navíc bohatnout z daní uvalených na pašované zboží.
To však zdaleka není vše, protože na Sinaji jsou přítomny také buňky Al Kajdy a samozřejmě i místní beduínští pašeráci, kteří pracují pro kohokoli, kdo zaplatí. Všichni teroristé se nicméně shodnou na jednom – podniknout útok na Sinaji proti Izraelců je pro ně výhodné, protože v těchto místech nejsou izraelští vojáci a policisté, a také proto, že se tím vyhnou osočení svých krajanů v Gaze či Libanonu za to, že na jejich hlavy přivolávají izraelskou odvetu, jak se to stalo v roce 2006 v Libanonu a 2009 v Gaze.
O složité situaci na Sinajském poloostrově, zdánlivě poklidné pouštní oblasti s četnými přímořskými letovisky, známými i českým turistům, dobře vypovídá jediný údaj. Operuje zde více než dvacet různých teroristických skupin, které jsou připraveny udeřit kdykoli a kdekoli a proti komukoli, pokud k tomu dostanou pokyn, a pokud se jim podaří obelstít egyptské bezpečností síly.
V úvodu jsme citovali Karla Marxe, podle kterého se dějiny opakují, přičemž podruhé obvykle proběhnou jako fraška. Doufejme, že tomu tak bude i v případě současné hrozby.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
