V Gaze bojuje Hamas s Al Kajdou

Odpověď byla rychlá - budovu obklíčili příslušníci ozbrojeného křídla Hamasu, a vyzvali shromážděné muže k tomu, aby se vzdali. Asi sto odpůrců Hamasu se místo toho zabarikádovalo v mešitě, kterou krátce nato ozbrojenci Hamasu zasypali granáty a střelbou ze samopalů. Bitva o mešitu a později jeden přilehlý dům nakonec trvala asi sedm hodin, a protáhla se až do sobotní noci. Výsledkem bylo kolem pětadvaceti až osmadvaceti mrtvých, a sto dvaceti zraněných. Většina obětí pocházela z řad obránců mešity, ale padlo také šest příslušníků Hamasu a asi šest civilistů, kteří se připletli do palby.

Hamasu se tedy dosti brutálním způsobem podařilo potlačit vzpouru proti své moci nad Gazou, která patřila k určitě nejvýraznějším projevům odporu za mnoho měsíců. Na celé věci je nejzajímavější to, proti komu vlastně ozbrojenci Hamasu museli tak radikálně zasáhnout. Jednalo se totiž o příslušníky skupiny, která si říkala Džund Ansár Allá, a hlásí se k Al Kajdě.

Jejím vůdcem byl jistý Abdul Látif Músá, lékař, který postupně opustil svou praxi, a věnoval se hlavně politické a kazatelské činnosti. Z jedné z mešit na jihu Gazy vytvořil svou mocenskou i duchovní základnu, a úspěšně získával stoupence. Nakonec si ho chodilo poslechnout až několik tisíc mladých mužů. Jeho hlavním poselstvím ale nebyl odpor proti islamizaci palestinského veřejného života, jak o něj usiluje vládnoucí Hamas, ale naopak nespokojenost s tím, že toto islamistické hnutí je málo zbožné, a údajně se chová jako "světská vláda".

Pohár trpělivosti přetekl, když Abdul Látif Músá veřejně vyhlásil islámský emirát v Gaze, čímž přímo zpochybnil legitimitu vlády Hamasu. Toto hnutí poslalo příslušníky své ozbrojené pěsti, brigády Izzadína Al Kassáma, které revoltu nemilosrdně zlikvidovalo. Poselství je jasné - každý, kdo napadne legitimitu vlády Hamasu, bude rozdrcen. Představitelé Hamasu také paradoxně označili názory Džund Ansár Allá za "sionistické", a prohlásili, že Músova skupina dostávala podporu od Fatahu, jenž byl Hamasem z Gazy předloni násilně vyhnán, a od té doby se snaží vrátit. Samotný kazatel Abdul Látif Músá při zákroku zahynul, a tak ztratil příležitost stát se legendou - jeho sláva totiž v poslední době stále rostla.

Zajímavé je, že Džund Ansár Allá zdaleka nebyla jedinou buňkou AL Kajdy v Gaze. Pravděpodobně ovšem obvykle nejde o nějaké přímé "pobočky" této organizace, ale o nezávislé skupiny o několika desítkách či stovkách členů, kteří se k Al Kajdě hlásí. Do Gazy také údajně pronikli zkušení bojovníci z již pacifikovaného Iráku. Vzrůst aktivity AL Kajdy nebo spřízněných organizací je také pravděpodobně motivováno relativním úspěchem těchto skupin v Afghánistánu a Pákistánu, i když v palestinském prostředí nemá tento typ islámu, pocházejícího se Saúdské Arábie, velkou tradici. Samotný Hamas přímo navazuje na egyptské Muslimské bratrstvo.

Palestinské Al Kajdě se zdá, že Hamas je málo islámský, a dává to čím dál více najevo - za poslední roky se zde zrodily možná až stovky skupin, které stojí především za četnými útoky na zahraniční organizace, školy financované západními nadacemi, internetové kavárny nebo křesťanské instituce. V některých případech šlo o ozbrojence příslušející k určitému klanu, jako je Armáda Islámu mocné rodiny Durmúšů, která se podílela na únosu zpravodaje BBC Alana Johnstona, a nakonec ho raději vydala do rukou Hamasu.

Hamas tyto malé skupiny nechával žít, a příležitostně je využíval jako soukromé armády pro vlastní cíle. Jakmile ale jedna z nich ukázala větší sebevědomí, Hamas urychleně zasáhl, a to tím spíše, že jeho renomé po izraelské operaci Lité olovo značně ochablo. Ukázalo se, že jeho bojovníci jsou dost odhodlaní prosazovat moc proti politické opozici, ale konfrontaci s Izraelci se až na výjimky vyhýbali. Nyní si tedy nemohou dovolit jakékoli další zpochybňování své autority. Rozstřílení mešity, znemožnění přístupu novinářů do oblasti i zákaz přístupu ke zraněným ukazuje, že Hamas je odhodlán nepřipustit opakování takové situace za žádnou cenu.

Růst ohlasu islamismu v určitých kruzích v Gaze bohužel také znamená, že pragmatičtější křídlo Hamasu bude oslabeno. V rámci upevňování svého postavení bude méně ochotné k ústupkům, protože Hamas jako takový bude čelit napadání ze strany ještě radikálnějších organizací. Ukazuje se také, že i kdyby se v nejbližších letech podařilo palestinskému Fatahu znovu se pásma zmocnit, nevstoupí podruhé do téže řeky, protože tamní společnost se za poslední dva roky značně změnila.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .