V Izraeli začal předvolební boj

Zároveň v Izraeli okamžitě propukla bitva o voliče a politická scéna se změnila v tržiště, kde se strany před volbami stanovenými na 28. březen snaží do svých řad nalákat co nejatraktivnější osobnosti. Opravdový boj svedl Šaron a předseda Strany práce Amir Perec o bývalého vůdce této partaje Šimona Perese. Ve středu definitivně vyhrál Šaron: Šimon Peres oznámil, že po 61 letech členství končí své působení ve Straně práce a bude nadále podporovat Šarona, i když do Kadimy oficiálně nevstoupí. Podle něj je Šaron jediný politik, který Izraeli dokáže přinést mír a realizovat své záměry.

K tomuto závažnému kroku se Šimon Peres odhodlal ze dvou důvodů. Jedním je nepochybně zklamání - Amir Perec 82letému nestorovi izraelské politiky slíbil, že proti němu nebude kandidovat, ale slovo nedodržel. Bratr Šimona Perese Gigi to vyjádřil slovy: "Amir Perec se zmocnil Strany práce jako generál Franco Španělska". Druhým důvodem Peresova odchodu je touha nadále se podílet na řešení blízkovýchodního konfliktu. Zatímco Amir Perec mu ani nezaručil místo na parlamentní kandidátce, Šaron mu učinil velkorysou nabídku: za jeho podporu mu v příští vládě slíbil místo hlavního mírového vyjednavače s Palestinci a dohled nad rozvojem Negevské pouště a Galileje.

Amir Perec chce voliče získat příslibem nastolení sociální spravedlnosti a boje proti chudobě. Kadima je konkrétnější: zásadními body jejího programu bude směřování k samostatnému, ale demilitarizovanému palestinskému státu, zachování jednotného Jeruzaléma jako hlavního města i největších izraelských osad na Západním břehu Jordánu, avšak přenechání řady menších Palestincům; ale i nesmlouvavý boj proti terorismu. Šaron údajně Palestincům nabídne nikoli území za mír, což byl princip dohod z Osla, který se neosvědčil, ale nezávislost za bezpečnost Izraele.

Podle průzkumů se zdá, že izraelští voliči si v současnosti nepřejí extrémy. Likud je příliš pravicový a nekompromisní, zejména vůči Palestincům. Strana práce je zase příliš levicová a Palestincům nabízí příliš velké teritoriální ústupky, a i když její nový vůdce Amir Perec vnesl do skomírající strany nový dech, je nezkušeným a nevyzkoušeným politikem. Největší šance má proto strana středu, a jelikož jediný reprezentant tohoto typu, Šinui, v uplynulém období voliče ničím neupoutal, představuje největší naději právě Kadima Ariela Šarona, který má za sebou konkrétní a oceňované politické výsledky. Podle středečního šetření deníku Jediot achronot by dnes Strana práce získala v Knesetu 27 křesel, zatímco Kadima by zvítězila s 34 mandáty. Obě strany od minulého týdne zaznamenaly zisk jednoho křesla. Kadimu by volila i celá polovina dosavadních voličů Likudu a třetina těch, kteří v minulých volbách hlasovali pro Stranu práce. Likud by dnes dostal jen 10 křesel, tedy o tři méně než minulý týden, a předstihla by jej dokonce i ultraortodoxní strana Šas s 11 mandáty. A podle bleskového průzkumu, který ve středu v noci po oznámení Šimona Perese provedl deník Haarec, by chtělo celých 47% dotázaných za premiéra Ariela Šarona, jen zhruba 18% Amira Perece a pouhých 10% pravděpodobného vůdce Likudu Binjamina Netanjahua.

Zatímco Izrael bude vybírat už 17. parlament, Palestinci mají 25. ledna volit svůj první svobodný zákonodárný sbor. V pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu se rozběhly primárky vládního hnutí Fatah, ale kvůli podvodům, násilnostem, a dokonce útokům na volební místnosti je předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás zrušil, a zpochybnil tak lednové datum konání parlamentních voleb. V primárkách Fatahu dali voliči na Západním břehu Jordánu přednost nové radikální generaci v čele s Marwánem Barghutím, který si v izraelské věznici odpykává pět doživotních trestů za teroristické útoky a vraždy izraelských civilistů. Na kandidátkách Fatahu Barghutí není jediným Palestincem vězněným v Izraeli, přestože židovský stát včetně prezidenta Mošeho Kacava opakovaně zdůraznil, že ani jeho, ani další teroristy odsouzené za vraždy Izraelců nikdy nepropustí. Podle některých politologů jde však o promyšlený tah Mahmúda Abbáse, který se domnívá, že pokud ve volbách zvítězí větší množství vězněných extremistů, dokáže s pomocí mezinárodního nátlaku snadněji prosadit jejich propuštění, a ještě od moci odstaví Arafatovu starou zkorumpovanou gardu. Se stejnou filozofií umístily vězněné vůdce do čela svých kandidátek i teroristická organizace Hamas nebo Lidová fronta pro osvobození Palestiny. Může se tedy stát, že nový palestinský parlament bude plný doživotně nepřítomných poslanců, kteří svůj mandát budou vykonávat z izraelských věznic.