V Kuřimské věznici vznikla kapela V sedě. Vystupuje v rámci programů prevence kriminality
Běh se žlutou stužkou upozorňuje na to, jak těžko si hledají práci lidé, kteří opustí vězení. Motto Běhu se žlutou stužkou zní: Uteč předsudkům a dej druhou šanci. Na podporu tohoto projektu vznikla i nová píseň, kterou složili sami vězni. Hraje ji hudební skupina složená z vězňů, kteří si svůj trest odpykávají v Kuřimi.
Pepa pochází z jižní Moravy, je kapelník hudební skupiny. Jak se kapela jmenuje? Představte nám ji:
„Kapela se tedy jmenuje V sedě. Název vychází z toho, co děláme. My vlastně sedíme, kapela se tedy jmenuje V sedě. Kapel nebo uskupení tu za tu dobu bylo víc. Myslím si, že to poslední hrajeme tři roky. Hráli jsme nejvíc Čechomory, protože jsme měli jednoho odsouzeného, který hrál na housle. Teď hrajeme, a to se blíží tomu našemu obsazení, rockové písničky, country písničky, nějaký rap. Máme tam nějakou romskou písničku, takže defakto všechno.“
Kolik vás je momentálně v kapele?
„Momentálně nás je pět. Myslím si, že se to nějakou dobu, minimálně do prosince, udrží v tomto stavu. Zase budou odcházet a přicházet...“
Je zájem? Když se najde nějaký hudebník ve vězení, chce hrát s vámi v kapele?
„V Kuřimi je 620 vězňů a já bych řekl, že je 620 zájemců, kdo by chtěl hrát. Pravidla jsou ovšem daná délkou trestu, podle toho, jak se kdo chová, podle toho, jestli je poprvé ve vězení, byl vícekrát ve vězení. A podle toho ho samozřejmě také pustí ven, nebo nepustí. Ve vězení je opravdu 600 umělců, každý z nich na něco hraje. Konkurence je tam velká, bohužel ale ty lidi na tyhle akce nepustí.“
Kde koncertujete se svou kapelou V sedě?
„Hráli jsme v okolí Brna, nebo respektive Kuřimi. Ale hlavně děláme akce zaměřené na prevenci kriminality. Jezdíme po školách a říkáme dospívajícím ve věku 17 nebo 18 let, co nemají dělat, aby se nedostali do vězení, do toho kriminálu. A myslím si, že to má úspěch. Každý měsíc máme nějaký výjezd, každý měsíc někam jedem dělat tuhle prevenci kriminality.“
Nemáte problém s tím sami sebe vystavovat jako ten negativní příklad, který se dostal do vězení?
„Ze začátku tu určitě ten problém byl. Myslím si ale, že jsme tady už dneska slyšeli to, že člověk může šlápnout vedle a že se dostane do toho kriminálu velice rychle. A stát se to může každému. Můžete se podívat, kolik politiků se tam dostalo a dalších lidí. Myslím si, že to tak holt je. Konkrétně u mě v rodině jsme neměli nikoho trestaného, nikdo nebyl v kriminále. Já jsem taková černá ovce. Doufám, že mě za chvilku pustí. Prostě to tak je. Rodina to vzala tak, jak to vzala. Neopustil mě nikdo, neopustí mě. A doufám, že to takto bude vypadat i dál.“
Už jste někdy zažil Velikonoce ve vězení?
„Zažili jsme. I Vánoce jsme zažili ve vězení. Je tam jediný rozdíl, na Silvestra. To poznáme podle toho, že dostaneme řízek. Jinak řízek celý rok není, jen tehle den. O tom tedy víme. Ale jestli jsou Vánoce nebo jsou Velikonoce, o tom nevíme.“
Den jako každý jiný. Žádné svátky. Je to tak?
„Jako každý jiný. Žádné svátky.“
A vy si tam děláte pro sebe nějaký program? Máte tam kapelu nebo nějaké možnosti. Nebo ne? Jak to je?
„Možnosti jsou. Jde ale o to, že my sami nemůžeme zkoušet. Musí být u toho vychovatel. Bez jeho přítomnosti to nejde. A vychovatelé nás brávají tak, jak mají možnost. A samozřejmě, co se týče Velikonoc a Vánoc, každý vychovatel chce být spíš doma, že nebude s vězni trávit čas, který chce věnovat rodině. Myslím si, že se to dá pochopit. My si pak už nějak poradíme. Zazpíváme si sami mezi sebou. Asi tak nějak.“