V práci školního asistenta jde hlavně o pomoc komunitě, říká Gabriel Oláh ze ZŠ Nádražní
Prázdniny nemají jenom školáci, ale i jejich učitelé a další pedagogičtí pracovníci. Mezi ty patří i školní asistenti, kteří mají na starost zlepšit proces inkluze ve vzdělávání a pomoct dětem, které se nějak liší, začlenit se mezi své spolužáky. Školního asistenta mají třeba i na Základní škole Nádražní v České Třebové, kam chodí hodně romských dětí. Jmenuje se Gabriel Oláh a protože je také Rom, problémy dětí dobře zná.
„Starám se o místní romské děti tak, aby prospívaly. To zahrnuje pomoc v rodinách. Snažím se, aby mezi rodinami a učiteli nebyly spory a všechno správně fungovalo.“
Ještě před tím, než se Gabriel Oláh stal školním asistentem, pracoval v praktické základní škole na sídlišti Borek. Sociální práce s romskými dětmi ho zajímá dlouhodobě.
„Asi jsem to zdědil po tátovi. Ten to dělá v Ústí nad Orlicí ve speciální škole. Jde hlavně o pomoc naší romské komunitě.“
Jak by se dal popsat Váš pracovní den?
„Úplně jednoduše. Ráno mám dozor v šatnách. Potom, co všichni přijdou, zavřu školu a pokračuji podle rozvrhu. Tzn., že jdu třeba na tělesnou výchovu. Zhruba v půli dne mám volné okýnko na terénní práci, kdy vyřizuji třeba požadavky, které se nahromadí od učitelů. Jedu do rodin a tam je vyřizuji.“
Jak jsou rodiče dětí nakloněni s Vámi hovořit, pokud jde o vzdělání jejich dětí a docházku?
„Určitě mě respektují. V praxi dělám už dvanáct let, takže mě znají a mají ke mně důvěru. V tom to mám jednodušší. Vždycky se dá říct, že to dopadne dobře, proto mi vychází vstříc a problémy většinou vyřešíme.“
A s jakými problémy se nejčastěji setkáváte?
„Děti často neprospívají v angličtině, matematice, češtině. Mají slabou domácí přípravu. Tedy pracujeme na tom, aby prospívaly.“
Čím si myslíte, že je daná slabá domácí příprava?
„Rozhodně je to také kulturou. My Romáci učení moc nedáme. Děti se musí často starat o svoje sourozence plus další faktory – chudoba, kriminalita, … Je to těžký.“
Od doby, co na Základní škole Nádražní začal fungovat romský asistent, se podle ředitele Radima Koláře komunikace s rodiči romských dětí hodně zlepšila:
„Tím, že tu máme Gabriela Oláha, se spolupráce radikálně posunula vpřed. On rodiče zná, domluví s nimi to, co potřebuje škola, nebo sjedná schůzku. A s rodiči, byť často řešíme nepříjemné věci a do školy se jim příliš nechce, tak ale přes školního asistenta dokážeme najít společnou řeč a většinou se domluvíme. Považují ho za jednoho z nich, toho, který jim chce pomoct. My, jako vedení školy, se na něj můžeme spolehnout a je naším přemostěním mezi námi a rodiči.“
Mezi dětmi se řeší i rasismus
Gabriel Oláh ale neřeší jen problémy romských dětí s plněním školních povinností, ale i to, když se jejich spolužáci chovají rasisticky. V takových případech s učiteli a rodiči sjednává tzv. případovou konferenci:
„Třídní učitel si svolá rodiče jak postižených, tak aktérů, a vyřeší se to v rámci třídy. Případová konference je něco jako třídní schůzka.“
Jak rodiče dětí bílého etnika reagují, když se dozví, že se jejich dítě chová rasisticky ke svému spolužákovi? Snaží se to zlepšit a svému dítěti domluvit?
„Na případové konferenci jsem já, třídní učitelka a rodiče těch postižených dětí, někdy si tam bereme i ty děti. Samozřejmě to berou jako ostudu, takže dítěti domluví přímo na té schůzce. Ale co si říkají doma, to my už nevíme.“
Co ale jisté je, že školní asistent je člověk na svém místě, který pomáhá rodičům a učitelům najít společná řešení při vzdělávání romských dětí.